Šen-jang business trip

27.,28.,29. května se uskutečnil další imaginární business trip, tentokrát v severočínské provincii Liao-ning ve městě Šen-jang. Bylo to na stejný způsob jako v prosinci business trip v Tchien-ťinu. Měli jsme všechno zaplaceno včetně lístků na vlak, pětihvězdičkového hotelu a jídla. 

Tentokrát to bylo o to lepší, že nás jelo strašně moc kamarádů nejen z BLCU, takže jsme si to užili na úplně jiném levelu. První den, kdy jsme přijeli odpoledne do Šen-jangu, se velice nic nedělo, až na to, že si kamarádka ve vlaku zapomněla nějakým záhadným způsobem kufr, a tak neměla formální oblečení na business trip. Tak jsem jí já půjčila sukni, protože jsem jen čirou náhodou měla dvě, další kamarádka jí půjčila top a další jí půjčila balerínky. První večer jsme udělali u kamarádky na pokoji županovou party. 

Takže druhý den ráno na snídani všichni vypadali jako jiní lidé, všichni muži, co tam večer pobíhali v kraťasech a snapback čepicích najednou v oblecích a holky taky celé vymóděne ve formálním oblečení, sranda, nechápu, jak nám na to ti čínští prodejci mohli skočit. 

Šlo teda opět o to, že my jsme předstírali, že jsme z různých trade společností a že nás hrozně zajímají jejich produkty a že jich chceme koupit asi tak dvacet tisíc kontejnerů. Nejlepší byly samozřejmě ty produkty, od kterých nám dali zdarma vzorky, takže jsem si odnesla malé zrcátko, nalepovací řasy jsem tam bohužel zapomněla. V paměti mi uvízly různé bizarní produkty jako obrazy dělané zásadně z motýlích křídel, různé vánoční dekorace a podobné ptákoviny. Občas jsem se musela držet, abych nevyprskla smíchy kvůli tomu, co mi to nabízejí, ale v zásadě to bylo zajímavé.

Bylo mi jen líto těch prodávajícich, kteří netušili, kolik fake nákupčích tam bylo, protože dohromady nás bylo snad dvěstě fake lidí a celá ta akce opravdu nebyla tak velká. Takže když jsem se podívala kolem sebe, tak jsem viděla jen fake lidi. A ani jsme nevypadali věrohodně, proboha, takoví dvacátníci, na co si to hrajeme? Ale Číňani byli šťastní, že tam byl dostatek bílých (a černých) ksichtů, hlavně ne Číňani. Naším úkolem prostě bylo jen vypadat dobře. 

Téměř obligátní fotka s jednou prodávajíci, stalo se už skoro pravidlem, že po našem rozhovoru se se mnou skoro každý vyfotil, protože jsem přece tak krásná... :D

A oproti Tchien-ťinu jsem se účastnila ješte jedné vtipné šaškárny. Šlo o jakési vip vyměňování vizitek. Samozřejmě i vizitky byly fejkové. Takže jsem si vyměnila viziku s velvyslancem z Djibouti a s členem místní vlády provincie Liao-ning. Funny random chinese jobs. Love them all.

Vanda