Šen-jang business trip

27.,28.,29. května se uskutečnil další imaginární business trip, tentokrát v severočínské provincii Liao-ning ve městě Šen-jang. Bylo to na stejný způsob jako v prosinci business trip v Tchien-ťinu. Měli jsme všechno zaplaceno včetně lístků na vlak, pětihvězdičkového hotelu a jídla. 

Tentokrát to bylo o to lepší, že nás jelo strašně moc kamarádů nejen z BLCU, takže jsme si to užili na úplně jiném levelu. První den, kdy jsme přijeli odpoledne do Šen-jangu, se velice nic nedělo, až na to, že si kamarádka ve vlaku zapomněla nějakým záhadným způsobem kufr, a tak neměla formální oblečení na business trip. Tak jsem jí já půjčila sukni, protože jsem jen čirou náhodou měla dvě, další kamarádka jí půjčila top a další jí půjčila balerínky. První večer jsme udělali u kamarádky na pokoji županovou party. 

Takže druhý den ráno na snídani všichni vypadali jako jiní lidé, všichni muži, co tam večer pobíhali v kraťasech a snapback čepicích najednou v oblecích a holky taky celé vymóděne ve formálním oblečení, sranda, nechápu, jak nám na to ti čínští prodejci mohli skočit. 

Šlo teda opět o to, že my jsme předstírali, že jsme z různých trade společností a že nás hrozně zajímají jejich produkty a že jich chceme koupit asi tak dvacet tisíc kontejnerů. Nejlepší byly samozřejmě ty produkty, od kterých nám dali zdarma vzorky, takže jsem si odnesla malé zrcátko, nalepovací řasy jsem tam bohužel zapomněla. V paměti mi uvízly různé bizarní produkty jako obrazy dělané zásadně z motýlích křídel, různé vánoční dekorace a podobné ptákoviny. Občas jsem se musela držet, abych nevyprskla smíchy kvůli tomu, co mi to nabízejí, ale v zásadě to bylo zajímavé.

Bylo mi jen líto těch prodávajícich, kteří netušili, kolik fake nákupčích tam bylo, protože dohromady nás bylo snad dvěstě fake lidí a celá ta akce opravdu nebyla tak velká. Takže když jsem se podívala kolem sebe, tak jsem viděla jen fake lidi. A ani jsme nevypadali věrohodně, proboha, takoví dvacátníci, na co si to hrajeme? Ale Číňani byli šťastní, že tam byl dostatek bílých (a černých) ksichtů, hlavně ne Číňani. Naším úkolem prostě bylo jen vypadat dobře. 

Téměř obligátní fotka s jednou prodávajíci, stalo se už skoro pravidlem, že po našem rozhovoru se se mnou skoro každý vyfotil, protože jsem přece tak krásná... :D

A oproti Tchien-ťinu jsem se účastnila ješte jedné vtipné šaškárny. Šlo o jakési vip vyměňování vizitek. Samozřejmě i vizitky byly fejkové. Takže jsem si vyměnila viziku s velvyslancem z Djibouti a s členem místní vlády provincie Liao-ning. Funny random chinese jobs. Love them all.

Vanda

BLCU International Cultural Festival

9. května proběhl na naší Beijing Language and Culture University Mezinárodní kulturní festival a my jsme už asi od března věděli, že máme na starosti český stánek, ale nikdo se samozřejmě neměl k tomu, pro to něco udělat. Takže jsme klasicky začali hrotit pár dní před samotným festivalem. Vypadalo to tak, že každá země, která která se rozhodla, že si vezme na starost daný stánek, představí danou zemi pomocí různýh obrázků, fotek či dalších materiálů poskytnutých většinou od ambasád. Většina zemí potom buď i vařila nebo jim ambasáda poskytla jídlo, což bohužel nebyl případ české ambasády, takže jsme vařili my den/nic před festivalem do dvou do rána. Dostali jsme obrovské kartonové tabule, které jsme "museli" pomalovat, což nakonec dopado poměrně úspěšně, i když ze začátku ty prázdné tabule vyadaly strašidelně.

Z jedné tabule jsme vyřezali obrys České republiky a namalovali na ni českou vlajku, na druhou jsme namalovali piva a pár log českých piv, i když p(r)odávat alkohol na festivalu bylo zakázáno a stejně, sehnat české pivo v Pekingu je celkem problém, sehnali jsme jen osm Kozlů v diplomatickém obchodě poblíž ambasády a ty jsme vypili my. Číňani by to stejně neocenili.

Takže každá země se měla představit pomocí různých materiálů, které si lidé mohli prohlédnout nebo odnést, většinou to byly slavné české předměty, značky, či osobnosti. V Číně je velice populární Krteček, takže obří plyšový Krtek z ambasády slavil opravdový úspěch, hlavně u dětí, ale co si  budem, i u infantilních dospělých Číňanů. Potom nám ambasáda poskytla hromadu materiálů na rozdávání, což se u Číňanů také setkalo s velkým úspěchem a všechno nám rozebrali, div, že nám nerozebrali stánek. 

Další kapitola sama o sobě je jídlo. Trochu nás zklamalo, že nám ambasáda nemohla zajistit jídlo, a tak jsme den před festivalem, ok, ne den, ale večer a skončili jsme asi ve dvě ráno, vařili bramborový salát z patnácti kilo brambor, řízky ze čtyř kilo kuřecího a ještě bramboráky už nevím, z kolika čeho... Bylo toho hodně, ale Číňany prostě člověk nemá šanci nakrmit, takže jakmile jsme donesli jídlo, do deseti minut bylo pryč. OMG.

Která ze zemí chtěla, mohla se účastnit i vystoupení na hlavním pódiu, my jsme se sice neúčastnili, ale bylo tam pořád živo, tančilo se, zpívalo, jediná škoda bylo, že chvílemi dost silně pršelo, což mi ale vlastně ani moc nevadilo, protože jinak bych v tom kroji asi umřela horkem. Další artefakt, který nám ambasáda zapůjčila, byl kroj. Tvrdé plátěné šaty, dvě sukně a ještě takový kabátek, takže mně bylo v zásadě fajn, ještěže nebylo horko.

No a takže ve výsledku to vůbec nebylo o nějakém představování kultur, ale šlo spíš o to, že se Číňani fotili s krojovanýma lidma a plnili žaludky mezinárodním jídlem. :D Ale byla to sranda, univerzita pro ně nachystala hru, měli pasy a sbírali do nich razítka od každé země, takže se u každé země aspoň zastavili, vzali si razítko, případně materiály, jídlo, pokud ještě bylo,vyfotili se s Vandou v kroji, s Krtečkem a šli. Někteří se teda i zastavili a něco s námi prodiskutovali, v závislosti na tom, co je o naší matičce zemi zajímalo.

Já jsem byla dost často zaseklá u kamarádů z afrických států, u jejich stánků to žilo, hrála rytmická hudba, lidi tancovali. Oni se jen začnou hýbat a vypadá to dobře, oni se tak prostě narodili, mohla bych se na ně dívat, jak tančí, forever. Pak jsem taky samozřejmě vyžírala africký foodporn, žejo. Ha. Mňam.

Den to byl úžasný, takhle na jednom místě to klišoidní prolínání kultur člověk opravdu viděl, byla zastoupena Asie, Evropa, Amerika Severní, Jižní, Kanada, Afrika, Austrálie, takže basically vážně všichni.

Soukromý bonus. Kamarád Břeťa donesl poklady jen a jen pro nás, Becherovku, Hermelín a slaninu. Mňaaaaam.

BLCU is a big big world! <3

Vanda