Zeď a Fragrant Hills

Update stavu Jarčina nového telefonu – musela ho jít vyměnit, protože to byl fejk a furt zamrzal. Říkám jí, že já tam nejdu, ještě mi dají do držky jako tam tomu týpkovi, když jsme kupovaly ten starý telefon. Tak si s sebou vzala své nigga friends a už má nový telefon, který jí teda očividně fachčí.

Přes týden se klasicky nic neděje, jen škola škola škola, ovšem….

Ve čtvrtek pro nás naše milá škola uspořádala výlet na Velkou čínskou zeď, to je od nich tak hezké… Kdyby ve středu nebyly v klubech open bary a my se nezlískali jako hovada. No, spala jsem čtyři hoďky, ale prostě jsem si řekla, že vstávám a jedu na Zeď.  A udělala jsem dobře. Sice posledních 10 minut z těch 30, co to na Zeď trvalo, jsem myslela, že se asi pozvracím, ale nakonec jsem to přežila a pak už jsme vystoupili a hupkali jak kamzíci až nahoooru. Bylo krásně smogovo, krásná mlha, ale stejně jsem měla pocit, že dýchám čerstvý vzduch.  Člověk si dokáže namluvit různé věci. Aspoň fotky jsou krásně mlžně dramatické. Lézt s opicí na Zeď byla docela sranda, ale po chvíli jsem to rozdýchala, a nakonec jsme s pár spolužáky vylezli až úplně nejvýš, co to šlo. Byla to taková turistická část, Juyongguan, takže o fotkách jako posledně, kdy na Zdi nebyla ani noha, jsem si mohla nechat jen zdát. Z toho jsem byla taky trošku otrávená, ale nevadí, i tak to bylo nádherné.  Jak říkám, na Zeď můžu jet tisíckrát a nikdy mě nepřestane uchvacovat.

V sobotu jsme se šli podívat na Peking University International Culture Festival, což byl takový multikulti festival, představovaly se tam země z celého světa, byla různá taneční a hudební vystoupení, fakt moc hezké. Kdyby to ještě někdo nevěděl, všichni Afričani se umí nějakou záhadou úplně neobvykle úžasným způsobem hýbat. A to se ani nemusí snažit tančit, stačí, když se jen tak jako ledabyle vlní, a stejně to vypadá dobře. Nechápu. Byl tam i český stánek, dostali jsme Marlenku a český koláč. A vyfotili se s Krtečkem. Navázali jsme družbu s Dominikáncema, kteří nás (mě a kamarádku Helču) naučili základy merengue (fotky později, až je získám všude možně od kamarádů z telefonů). Po páteční kocovině to byl příjemně strávený den. Až na to znečištění skoro k 500. Já vím, že už jsem s tím trapná, a to jsem si myslela, že nejsem z cukru. A asi to zní jako klišé. Ale je to fakt děs. :D Hlavně večer, když už je tma, tak člověk ve světle lamp vidí ten humus, co vlastně dýchá. Večer jsme se sešli se spolužákem Kubou a Lukášem, taková menší sino reunion. Zašli jsme na jídlo, na pivko, vidět známé tváře je vždycky super.

Nepochopitelně dobře tancující Afričani z Burundi

S Dominikáncema, co nás s Helčou učili merengue

Obligátní foto s Krtečkem

S pořízkem a pořízkou ze Samoy

Časopis Film a doba v pekingské hipstr kavárně

Dnešní den to napravil, včera jsme se dohodli, že půjdeme na výlet do slavného „parku“ Fragrant Hills. On to vlastně není park, je to dá se říct v horách, prostě takové kopce na kraji Pekingu. Naštěstí pro nás na našem konci, takže cajk. O Fragrant Hills se říká, že jsou nejkrásnější v tuto roční dobu, kdy se listí začíná barvit do červena. A asi jsme si vybrali úplně nejlepší den. No, nejlepší a nejhorší zároveň. Když mi ráno v 8 zazvonil budík, tak první, co jsem udělala, bylo, že jsem vystrčila nohu zpod peřiny a odhrnula závěs a zajásala, že smog zmizel, je úplně jasno a vypadá to na nádherný den. Taky, že byl. Kamarád Zdeněk se mě ptal, jestli si beru kraťasy, tak si říkám, že to je zas asi moc, ne? :D Ale nakonec to s těma kraťasema docela vychytal, já si vzala normálka dlouhé rifle a lilo ze mě jako z koně. Měli jsme sraz u naší univerzitní brány v 9 ráno. Pak že pojedem busem, co tady jede z nejbližší zastávky. 23 zastávek až na konečnou, wtf. Tak čekáme na bus, a když přijede, totálně narvaný, a začne se do něj rvát dalších 200 Číňanů, tak nám dojde, že je nejlepší a nejhorší den na návštěvu parku zároveň. Literally, v tom parku byla celá Čína. Neděle, krásný den, krásný výhled, celá Čína jede na Fragrant Hills. Takže teda autobusem asi né. Tak jsme sedli na taxík. Ten nás tam bez větších obtíží za 50 rmb dovezl. Teda samozřejmě ne ke vchodu, to samozřejmě ne, asi tak 2 km od vchodu už to byla jedna velká kolona, tak jsme šli pěšky a byli jsme rychlejší, než auta a autobusy, v tom autobuse, co jel od uni, bychom asi umřeli. Takže ke vchodu jsme se dostali nějak po 10té dopoledne, fronta na lístky (za 10 rmb) byla neskutečná, ale šlo to rychle, Číňani s těmi obrovskými množstvími lidí umějí pracovat. No a nahoru se dá teda jet lanovkou, ale my přece nejsme žádný béčka, a tak si to vyšlápnem pěšourem, žejo. Takže když tohle píšu, tak mám v nohách asi 10 km. Ale užili jsme si to maximálně. Nádherný den, nádherné počasí, když si člověk odmyslí ty davy, což dost dobře nešlo, tak to byl úplně dokonalý den. Výhled na Peking, modré nebe bez mraků. Ale nad Pekingem stejně pořád visí nějaký opar, bez něj to nejde. A najednou se mi sentimentálně zastesklo. Výhled jako z Petřína. Hele, vždyť támhle nalevo jsou Bohnice, dole vzadu Libeň, pod náma centrum, támhle Anděl, Nusle, v dáli Modřany. A už mi naskakovaly hlášky ze Slunce seno „Ježiš tady je to krásný! Jako v Krumlově!“

Až tam nahooooru na kopec a pak zase oklikou dolu jsme šli

Pan kukuřicák, co má spešl pec na kukuřice, připomínala mi potrubní poštu

:-X celá Čína na Fragrant Hills

To jen aby bylo jasno, že i v Pekingu je někdy jasno

Občerstvení ve formě nanuku anebo okurky :D (mummy, čerstvě oloupané okurky! :-) )

Tož tak k předešlým krásným dnům. Fotky průběžně doplním, až budu mít všechny.

P.S. Blogger je tak pomalý, že mi nechce zveřejnit ani příspěvek, natož fotky. :-/  Tak fotky snad příště.

Vanda

18patrový ráj elektroniky

Dnes jsme byly s Jarkou v největším pekingském obchoďáku s elektronikou. Má neuvěřitelných 18 pater! Samá elektronika, všechno, na co si jen dokážete i nedokážete vzpomenout. Trochu mě mrzí, že jsme tam zavítaly až po oficialním uvedení iPhone 6 na trh (i čínský? Teď nevím), ale vsadím se, že ho tam prodávají už tak půl roku. :D

Vlezly jsme dovnitř a hned se na nás ze všech stran sesypali prodejechtiví prodavači s jejich jediným naučeným čínským slovem "hellooooo". Úplně jako v hadrovém Silkáči. Říkala jsem si, že bych tam měla chodit každý den, dnes jsem si výborně procvičila čínštinu s prodavači, ptající se mimo jiné na mou výšku, na to, jestli se v JAR těží diamanty a tak. Klasické otázky od prodavačů elektroniky. Když si jaruš vybrala nějaký telefon v nablýskaném krámku ve druhém patře, tak nás prodavač zatáhl do už méně oficiálně vypadajícího doupěte plného elektroniky někde ve 13. patře. Tam nás posadili na gauč a čekaly jsme na telefon. Připadaly jsme si fakt divně, vedle u stolu seděli a popíjeli čaj nějací, jak my s Jaruš říkáme, "Godfather productions" - asi majitelé doupěte, fakt strašidelně vyhlížející čínští bossové, kteří ještě nabyli na strašidelnosti, když tam jednoho chlápka začali na férovku bez okolků mlátit. To byla asi chvíle, kdy jsme měly vzít nohy na ramena, ale když oni nám zrovna lepili ochranné fólie na Jarčin nový Samsung a na můj starý iPad. Tak jsme přece nemohly odejít. Takže jsme jen zticha seděly. Jaruš hrůzu v očích, já radši nic nedávala najevo a doufala, že budeme moct co nejdřív vypadnout. Nakonec jsme z telefonu usmlouvaly aspoň dvě stovky rmb dolů a šly jsme. 

Nové iPhony měli kolem 5-6000 rmb. Vypadaly hezky, co já vím, jestli byly fejkové nebo ne. Ale z této ceny se dalo smlouvat, takže fakt nevím. Samozřejmostí byly i nové iPady a všechno okolo. Číňani jsou Applem posedlí. A ne že by mu říkali Apple, oni si to překládají hezky do čínštiny, takže žádný Apple iPhone, ale 苹果 "píngguǒ" iPhone. Kromě telefonů a tabletů tam prodávali fakt všechno, foťáky, objektivy, počítače, notebooky, tiskárny, doplňky ke všemu, prostě úplně všechno, co si člověk pod pojmem elektronika na 18ti patrech umí představit. 

Co jinak, jinak normálka, seučit, seučit, seučit. A mezitím "just keep swimming". Posledně když jsem šla ve středu plavat, tak mě paní i cedulka na pokladně upozornily, že dnes neteče teplá voda. Ayia! No řekla jsem si, že neva, když už jsem tam, zaplavu si a sprchu hodím kdyžtak na koleji, protože i když dnes bylo nádherně teplo (23 stupňů sluníčko, heč :-)), tak na ledové sprchy už to moc není. Tak jsem si zaplavala, když jdu pak do skříňky pro věci, jen tak zkusím sprchu a ejhle, teplá voda teče. Já to miluju, plán plníme na 150% a rozkopaný kampus dokončíme ještě před termínem a teplou vodu pustíme dřív, i když neměla téct celý den. Příjemná každodenní překvapení. :-)

Na večeři jsme šly s Jaruš do zdejší úžasne ujgurské restaurace, co tu máme v kampusu (jop, máme tady opravdu všechno jídlo, které na Číně zbožňuju, nic mi v kampusu nechybí)... Long time no skewers. :D Posledně mi z nich bylo pekelně zle, tak jsem si jich nedala 13, ale jen 5. :D Já bych ty jehněčí špízy mohla jíst furt, těch se asi nepřejím nikdy. 

Jehněčí špízy a ujgurský chleba

Smažené něco jako knedlíčky a Salko. Chuťový ráj. 

Ještě nějaký salátek a Jarčino maso se zeleninou a rýží.

Hezký den přeju, nám už pomalu dobrou noc,

Vanda

Certifikovaný plavec

Konečně jsem se rozhoupala k tomu, abych vyzkoušela zdejší bazén. Když už máme v kampusu 50metrový bazén s avizovanou kvalitou vody dle olympijského standardu (lol), tak proč to nejít vyzkoušet. 

Byla jsem předem připravena na to, že budu muset složit plaveckou zkoušku, abych mohla plavat v normální - čti "hluboké" vodě. Protože proč? Protože stále dokola omílaný fakt, že většina Číňanů neumí plavat. Prostě to nepatří k jejich základním dovednostem jako třeba v Evropě či celém zbytku světa. Tak tedy musela jsem uplavat krkolomné čtyři bazény aneb 200 m a 30 s jsem musela šlapat vodu s rukama nad hlavou. A tak se ze mě stal certifikovaný plavec. Dostala jsem krásnou průkazku.

V hluboké vodě plavalo jen málo lidí, všichni se cachtali v té mělké, a tak jsem si mohla pohodlně dát svoje 2 km. Jednorázový vstup za 30 rmb je na 2,5 h. Když si zaplatím 200, tak to mám na 20 vstupů. A TO se vyplatí. :-) U vstupu jsem dostala čip, který se pak použil ve sprše na teplou vodu - tekla "jen" 10 minut. Asi aby se tam Číňanky nechodily sprchovat za 10 rmb každý den, když mají na kolejích ještě mizernější společné sprchy než já. A musela jsem si koupit plaveckou čepici. Připadala jsem si zase jako dítě, když jsme u prarodičů v Nižné chodili plavat s dědou. To si pamatuju, že byl jediný bazén, kde byla čepice povinná. Tak jsem si zavzpomínala, zaplavala a zasnila se, jestli bych na nějaký čas nemohla být ryba, aspoň do doby, než se ten zpropadený vzduch zlepší... Takžeee, do jara?... Achjo, v tom bazéně jsem se cítila fakt jako ryba ve vodě, nejradši bych tam strávila zasmogovaniu zasiflenou pekingskou zimu zimním spánkem, snad by mi i žábry narostly. Hodnotu air quality index máme kolem krásných 400, normálka je 40. Jo včera měl být nějaký ten krvavý úplněk, ne? Tak jen tak pro informaci, měsíc už jsem pár dní neviděla, no. 

Ale jinak všecko v cajku, jsem pilný student.

Vanda

Olympijský park a China Open

Během prázdnin jsme nepodnikali žádné větší výlety, protože o prázdninách cestuje celá Čína a nemínila jsem strávit 9 hodin ve vlaku bez místenky = bez místa na sezení jako třeba Renča, kterou tímto zdravím. Výlet si určitě užila, ale mně se prostě nechtělo cestovat s celou Čínou.

V pátek 26. jsme místo školy měli jet s Helčou a Zdeňkem dělat kompars, nejdřív byl sraz v 6 ráno tady na nejbližší stanici metra, kterou  mám 10 minut chůze (musím si už koupit to kolo, kurňa), pak to přehodili na lidských 9, tak jsem tam byla v 8:50 a nikde nikdo. Setkali jsme se s Helčou a Zdeňkem a do půl 10 se nic nedělo. Pak dorazili ostatní i s organizátorkou Číňankou a řekla nám, že můžou jet jen 4 lidi a že nám dá 100 rmb, když půjdeme domů. Tak jsme ochotně šli. :D 100 rmb za nic je lepší, než někde komparzovat bůhví dokdy za bůhvíkolik by nám nakonec dali. Tak jsme šli na kafe. Mezitím jsem měla ještě jednu fajn brigádku za 150 rmb - basically - dělala jsem ksichty do kamery, oni si mě fotili, a dostala jsem zaplaceno. Měla jsem se usmát, vypláznout jazyk, tvářit se vyděšeně, překvapeně, znechuceně, atd.

ne, nepila jsem kafe, měla jsem nechutnou horkou čokoládu asi za 30 rmb... Ble

V pondělí jsme šly s mojí spolubydlící Rakgadi aka Jarkou a jejími třemi kamarádkami do olympijského parku. Jarka z toho byla celá jako u vytržení, až mi to vykouzlilo debilní úsměv na rtech. Pořád tam tancovala a říkala, jak je to úžasné, že to vždy viděla jen v televizi a že nikdy nedoufala, že to uvidí naživot a že je to jako sen. Přijde mi, že takhle krásně můžou reagovat pouze lidé, kteří nikdy nikde nebyli. A je to krásné. Já jsem asi takhle hotová ze Zdi. A to pokaždé. Tím, že Ptačí hnízdo a Vodní kostku už jsem viděla, tak jsem jen nasávala tu úžasnou atmosféru, jsou to opravdu úcthyodné a krásné stavby. Číňani na ně jsou pyšní. Taky že jich tam bylo. A taky že jsme vzbuzovaly slušné pozdvižení - 4 černošky a běloška - no úplné Vánoce... Jsme si připadaly opravdu jako celebrity, vyfotily jsme se s jedněma, než se to vyfotilo, už se shromáždilo a fotilo nás 5 dalších. No prostě celebrity jak sviň. Ale byl krásný den, měly jsme se fajn, a tak nám to vůbec nevadilo a pózovaly jsme. Procházely jsme se po parku a pak ještě nebylo tak pozdě, tak jsme se jely podívat do žrací uličky do centra Pekingu - na Wangfujing, který jsem zmiňovala posledně, jak si tam Kuba dával nějakou tu havěť - štíry či co to bylo... Já jsem si dala oblíbenou slanou palačinku s vajíčkem, cibulkou, salátem a nějakýma random omáčkama a pálivou paprikou a byla jsem spoko. :-) Holky spíš okukovaly a kulily oči na štíry a tak. Ještě nejsou úplně zvyklé na čínské jídlo. Jo a ty černohumorní vtípky o černoších a kuřatech a melounech jsou fakt pravda. Nevím, proč, ale jsou. :D Včera jsme šly s Jaruš na placku tady v kampusu a já si do ní nechala dát plátek slaniny. Jaruš na mě, že jestli je to kuřecí, říkám no to asi těžko, když je to slanina. A ona že neva a dala si taky. :D Takže pomalu a jistě začíná jíst vepřové, ale ne úplně dobrovolně, v menze furt jí kuřecí a kuřecí. Ještěže kuřecí období už mám za sebou - mňam hovězí, mňam vepřové, mňam jehněčí (hlavně ujgurské špízy, po nichž se mým střevům už stýská :D ), ... Moje další meta je udělat z Jarky cat person, až ji naučím jíst pořádné flákoty.

Moje krásky, které mi závidí dlouhé nefejkovní řasy a rovné blond vlasy. Černošky jsou posedlé rovnáním vlasů. Moje Jaruš si do nich patlá něco, co smrdí jako ropa, hnus. Ta černoška za mnou má dokonce připletené nějaké rovné vlasy na svých, ani jsem to nepoznala a ona byla hrozně polichocena, když jsem si myslela, že to jsou její. No ony si zas myslely, že mám fejkovní řasy, never mind. A Evropanky by zase chtěly afro, si nevybereš.

1. 10. byl největší svátek - založení Čínské lidové republiky, a tak to všude možně v ulicích bylo plné čínských vlajek. Nejmalebněji to samozřejmě vypadalo v hutongu (ne jen v jednom, ale vyskloňované to vypadá hrozně).

Ve středu mě vzbudila zpráva, zda nechci jít na China Open podívat se na Kvitovou s Williamsovou. Byla jsem přesvědčená říct ne, protože fakt nejsem nějaký velký fanoušek tenisu, pořádně jsem ho nikdy nehrála a nerozumím mu. Ale neměla jsem žádný plán a vypadalo to na krásný den a říkala jsem si, že by to mohl být fajn zážitek, tak jsem se sebrala a šla. Šli jsme s Helčou a Zdeňkem a nakonec jsem já byla ještě ten největší expert na pravidla tenisu. :D Lístek za 180 rmb. Když jsme ho kupovali, ještě asi nikdo nevěděl, že Williams se na to vykašle a skončí a Kvitová postoupí. Tak jsme tam tak seděl a čekali na Kvitovou a místo tohho naklusaly dvě nám neznámé tenistky. Tak jsme byli nasraní, ale pak jsme se šli podívat aspoň na Berdycha a pak hrál ještě Nadal a Murray. Nakonec jsme tam strávili celý den, potkali lidi z ambasády a bylo to fajn.

V pátek jsme byli s Kubou a Marcelem z české hospody se přežrat najíst u Korejců. Pupky nám opět skoro praskly, já to jídlo zbožňuju. Pak jsme šli s Kubou na slavný "silkáč" neboli Silk Market, nejslavnější pekingský smlouvací obchoďák. Kuba si nechával šít jakýsi armádní oblek, už si nepamatuju, jak se tomu nadává, ale docela mu to sluší. A já jsem si pořísila super fluffy plyšovou teplákovku zajisté originální značky Abercrombie & Fitch - originál je to jistě proto, že je na ní napsáno jen Abercrombie. :D Nebo mi něco uniklo a celá firma se vykašlala na Fitche? :D

No jasně, silkáč se změnil, top kvalita, žádné smlouvání :D Jen se prodavačka otočí a už vytahuje kalkulačku a už to tam sází, ta čísílka. Mikina původně za 400 rmb a tepláky za 300, nakonec jsme oboje dohromady usmlouvali na 260, určitě by se dalo i míň, ale jsme amatéři. :D

Plyšová mikina a čínské velikosti :D

Takže tak se teď mám, dneškem končí prázdniny a zítra zase škola :-)

Vanda