Fialový strom je ještě fajn
Bonbóny a stromek taky
Traktor, pravý symbol Vánoc
A už tu máme opilou ovci se šampáněm
Byla taková kosa, že mi mrzly ruce a očividně jsem si ani nevšimla, že to mám mázlé. Couž. Znova do té kosy nejdu. Tak tady máme srdíčka na vlečce.
Pak plánujeme, co budeme na Štědrý den dělat... Teda kromě toho, že půjdeme do školy, no... Jak jsme se dozvěděli od Sachiko a Harukiho, tak KFC udělalo v Japonsku pár let zpět obrovskou kampaň a od té doby je v Japonsku normální chodit na štědrovečerní večeři do KFC. Can you believe it?! :D I kdyby KFC udělalo sebevětší kampaň na toto téma v Česku, tak to by nemohlo fungovat! V tomhle se mi naše tradice líbí. Přebít tu hezkou atmosféru KFCčkem? Come on! No ale tak jsme si teda řekli, že to prubnem. Po škole odpoledne půjdeme do KFC a k večeru budeme u Sachiko vařit, my se Zdenkem asi řízky a salát, jak jinak, na to se ingredience najdou i v Číně. Budeme mít stromeček a ostatní taky uvaří svá národní jídla. Těším se.
Minulou sobotu jsme měli nabitý program. Zaprvé jsme měli se spolužáky vařící akci u spolužáka Miguela na bytě. Jak jsem zjistila, byla jsem jedna z mála, která vařila. Dělala jsem bramboráky. Byly famózní, to se musí nechat. :D ("Ano, já jsem skutečně nebývale skromný... A nemusel bych!") Všichni se jich mohli užrat a fakt si myslím, že to byla nepokrytá radost malých dětí, když maminka připraví oblíbené jídlo. Korejky se mě ptaly, jestli to vařím každý den, tak říkám samozřejmě, že ne, že jen když mě napadne je udělat. Tak ony že to je škoda, že kdybych je dělala každý den, tak že jim je samozřejmě musím nosit do školy. Dělala jsem je ze dvou kilo brambor. Pro 15 lidí s ostatním jídlem tak akorát. Koupila jsem k nim zápaďácký sýr a kečup Heinz.
Měli jsme korejský kimbap, kimchi a další korejská jídla. Britská spolužačka donesla evropská vína, to se taky počítá! Pak jsme měli indonéské hovězí curry s takovým smaženým těstem jako přílohou, famózní pákistánské jehněčí s plackami od spolužáka, sám uvařil, frajer, bylo to úžasné! Později dorazil polský spolužák Radek a donesl mísu bramborového salátu. Vánoceeeee! Pili jsme korejsou pálenku soju namíchanou s pivem a spritem. Takzvaná bomba. Všechno se to nalije do skleničky/kelímku, kelímek se něčím zakryje a bouchne se s ním o stůl. Všechno začne pěnit a musí se to rychle vypít. Společně s vínem, nepálskou pálenkou a třemi gin tonicy v klubu bolehlav na druhý den zaručen. 
Pak jsme zamířili do známé kalící "vesničky" Sanlitun do snobského klubu 5f. Hemžilo se to tam evropskýma modelínama, které měly zjevně zaplaceno za to, že tam budou šaškovat. A tak si to tam přisockujeme my s naší tradiční partou a plus se k nám přisockovaly moje drahé pražské socky - Honza s Alis a Číňan bohemista Luďek Čuněk. 
V neděli jsme slavily kamarádčiny narozeniny. Furt něco, ale jelikož jsme hodné holky, tak jsme slavily na koleji s dortem a nealkem. Což mi po předchozí noci přišlo celkem vhod. Když jsou super lidi, tak se člověk prostě baví. Jsem neskutečně vděčná za všechny nové přátele. Jsou super. A člověk si úžasně rozšiřuje obzory. To vám tak kamarádka z Milana povídá, jak brigáduje na milánském fashion weeku, že má za úkol oblékat ty chuděry modelky. Povída, že když ty kostřičky vidíš live, tak takhle opravdu vypadat nechceš. A že se to tam vždy zahustí, protože modelky samozřejmě několik dnů nejedly, a tak vždycky někdo omdlí. Achjo. Kamarádka má přesný popis, co a jak chuděrce modelce obléct. Když je něco špatně, byť pořadí náramků na ruce, je zle. Ptala jsem se jí, jestli vídá návrháře, tak říkala, že staroušek Armani je tam vždy. Že musí všechno vidět, jak to jde a všechno kontroluje. A nasazuje klobouky. To prý může jen on. Prostě samé zajímavé zážitky a zkušenosti.
Pak se mě kamarádka ptala, jestli nechci místo ní příští tři týdny učit jednoho klučinu angličtinu, že ona tu nebude a potřebuje za sebe náhradu. Tak říkám, že určitě jo, tak už i já učím. Budu s ním číst různé příběhy, jeho maminka si přeje, abychom s ním četly, vysvětlily, čemu nerozumí, atd. Mimo to jsem posledně učila ve škole, asi dvacet devítiletých capartů. Sranda, člověk by si myslel, že budou znudění, že si to tam přišli jen odsedět a ono je to úplně naopak. Dětičky zažrané, strašně akční a ochotné učit se novým věcem. To mě opravdu potěšilo. Ale asi to tak není vždy, žejo. No a nejvíc byly hotové ze hry šibenice s novými slovíčky, to je bavilo ze všeho nejvíc a písmenka na mě chrlila jedno přes druhé. O přestávce se na mě dětičky sesypaly a ptaly se mě na všechno možné, šahaly mi na vlasy, jedna holčička mi je začala zaplétat a tak. No a byla jsem celkem vděčná, že tam se mnou byla i jejich čínská učitelka, která mi pomáhala udržovat aspoň relativní klid. Hlasivky dostaly zabrat.
No a včera jsme se sešli s pár lidma, se kterýma jsme byli na tianjinském business tripu. Dali jsme nějaká pivka, zašli do klubů, zavzpomínali na fajn trip se super lidma a doufáme, že se zase brzo na nějakém super tripu sejdeme.
No a já momentálně řeším druhý semestr. Takže snad tak z 90% to vypadá, že budu studovat na Hangzhou Normal University. Všichni mi říkají, jak je Hangzhou krásné město, tak snad to uvidím a zažiju na vlastní oči. Je v provincii Zhejiang, nedaleko Šanghaje, což taky není na škodu, v Šanghaji studují moje dvě kamarádky, tak by se šiklo občas zajet na výlet. Momentálně řeším vízum a vypadá to, že si budu muset zajet do Hangzhou na výlet jen tak na otočku v lednu, protože to vypadá, že o vízum nemůžu zažádat z Pekingu, ale musím o něj jet žádat do Hangzhou. 1500 km daleko, vopruz. A to jsem tam chtěla jet až v březnu se všema věcma. Ale co, stejně bych se najednou neodvezla, tak snad si tam budu moct nějaké věci odvézt už teď. S kamarádkou Feliciou plánujeme nějaký menší výlet o činských novoročních prázdninách, chtěly bychom do Xi'anu (nejen) na Terakotovou armádu a na horu Huashan, na které v únoru sice teda asi zmrzneme, ale neva.
Tož tak se teď mám, užívám si to všechno na 100%,
Vanďous
