Prázdniny

Tak... A semestr je v čoudu. Klišé jaxviňa, but wait... Kam zmizel? Už jsem v Číně půl roku a ani si to neuvědomuju. A ani mi to nevadí. Nesmutním, i když mi všichni chybí, rodina, kamarádi, ale nebudu tady depkařit, když si život tady královsky užívám. Je to součást studia, ale i tak jsem se mohla rozhodnout nejezdit, takže svým způsobem je to moje rozhodnutí. FYI, zatím jedno z nejlepších. Samozřejmě se těším domů, na tohle téma můžu říct jedno, už jsem si přebookovala letenku. 13.7. večer jsem doma. Sakra, nějak se to blíží. :D Pořád jsem ráda, že nejsem jako Jarka, které se doteď zdají sny o tom, jak je na letišti v Johannesburgu zpátky doma. Vlastně si po půl roce života v Číně dokážu představit, že bych tady žila. Nebo jinde v cizině. Život cizince mě svým způsobem baví a samozřejmě vytáčí zároveň. Momentálně mě nejvíc vytáčí to, že si držím peníze v kč na českém účtu a díky zhoršujícímu kurzu mi bankomat vydává vzhledem ke koruně čím dal míň peněz. Což se při větších částkách jako školné už celkem projeví. Když jsem přijela, byl 1rmb 3,4 kč, teď už atakuje skoro 4 kč. Ale stejně to tu mám strašně ráda. I když hodně lidí si zcela jistě pořád myslí, že jsem šílená. Poprvé, ve 21 letech mimo domov na poměrně dlouhou dobu (skoro rok to bude v tom červenci) , a rovnou Čína, však proč né?! Ale tak pohodička, všichni, co jsme se rozhodli učit se čínsky, máme víceméňe stejnou diagnózu. 

Takže co teda bude s mojím druhým semestrem? Nakonec po totální nasranosti z toho, že do Hangzhou bych očividně musela jet dvakrát do té doby, než bych se tam skutečně odstěhovala potřetí v březnu, jsem se rozhodla, za notného přispění rodičů a babičky na tomto rozhodnutí, že zůstanu v Pekingu. Za což jim patří obří obrovský dík. Učím angličtinu, ale na školné jsem si zatím teda vydělat nezvládla, no. Takže se zhoršujícím se kurzem musím solit. Couž no. Proč dvakrát a potřetí do Hangzhou? Protože o vízum do provincie Zhejiang, kde se Hangzhou nachází, si nemůžu zažádat v Pekingu, musela bych tam jet zažádat o vízum, což by skvělým čínským byrokratům zabralo nekonečné tři týdny. Počítala jsem s pár dny, že bych tam pozevlila, počkala na pas a jela zpátky. Ale tři týdny teda ani náhodou. Takže bych musela jet zpátky do Pekingu, odučit svoje cvrčky, co je učím angličtinu, a pak zaaaaas se oddrbat do Hangzhou pro pas. Pokud by mě teda s tím papírem, co by mi dali místo víza, pustili vůbec do vlaku a já nemusela v Hangzhou opravdu trčet tři týdny. 

Tak teda na druhý semestr zůstanu tady v Pekingu, tady na Beijing Language and Culture University. 

Pak teda dnešním dnem mi začaly prázdniny. Teda vlastně už včera. Včera jsem měla poslední dvě zkoušky. Podle mě jsem je musela dát všechny, ale tak uvidíme, jestli si CentrálníMozekLidstva nemyslí něco jiného. Zítra máme poslední oficiální školní akci, odevzdají nám vysvědčení nebo certifikát nebo co to má být. I když zkoušky byly jen čtyři, už jsem si několik dnů přála, ať už je pondělí a můžu na chvíli vypnout. Dneškem se mi splnilo přání. Hezky jsem si pospala a pak jsme šli na výlet do Olympijského parku a odpoledne jsem učila. Zároveň mě jeden kolega učitel vystrašil, protože říkal, že před pár dny byla v jazykovce policie a kontrolovala takové, jako jsem já, studenty, kteří pracují a mají pouze studentské vízum, což je samozřejmě ilegální práce a takové, jako já, deportují. Takže mám nahnáno. Pokud ty studenty, jako moje ostatní dva, učím doma, nikdy na mě nemůžou přijít, ale tuhle jednu holčinu učím v jazykovce... 

Se spolužáky jsme absolvovali poslední oběd. Povšimněte si, že je nás 11 a "třídní" učitelka. Semestr nás začínalo 20, zkoušky nás dělalo snad jen 12. Flákači. Hrůza tohleto. :D V prosinci jsme měli soutěž ve psaní slohovky, článku nebo jak tomu chceme říkat a já jako stipendista jsem se dobrovolně musela účastnit, téma bylo úžasně propagandistické, nebo aspoň k propagandě vybízelo - "Můj život v Pekingu", což úplně vybízí k vychválení Pekingu a BLCU až do nebe. Dala jsem Číně kredity navíc, když jsem srovnávala vlakovou dopravu v Číně a Česku, ale pak jsem jí je zase ubrala, když jsem popisovala pekelné cestování pekingským metrem, kdy nikdo nerespektuje nepsané pravidlo "nejdřív nechat vystoupit, pak nastoupit" - všichni se cpou přes sebe, hlavně si urvat místo k sezení a narvat se do i sebenarvanějšího metra. Pak jsem ještě poukázala na jeden český poklad, a to pitnou kohoutkovou vodu. No a kupodivu jsem s dalšíma asi 15 lidma vyhrála první cenu, byly ceny první, druhá a třetí a vyhrála jsem samozřejmě úžasný diplom a typicky čínský scheisspresent v podobě dekorace ve tvaru paravanu s motivy čínské opery. Jsem zvědavá, až budu při odjezdu selektovat, co vzít a co nechat a vyhodit, jak paravánek dopadne, ale tak přece jen jsem ho vyhrála, tak mi asi sentiment nedovolí ho vyhodit. 

A pak jsme si se dvěma kamarády našli byt na druhý semestr, je to v kampusu BLCU, pohodlí s vlastní normální koupelnou, normálním záchodem a kuchyní (a bez Jarky spící 24/7 zásadně ve dne a ne v noci, kdy někteří jako já, spát chtějí). Už se těším, asi příští týden se stěhujeme. Každopádně z našeho krásného Guantanama(koleje číslo 1) mě vykopnou asi už v pátek. Věci si hodím do prázdného pokoje v novém bytě, který teda celý asi ještě k mání nebude, a budu bydlet u kamarádky. Fotky ještě nemám, dodám.

Dneska jsem v taxíku vyfotila reklamu, která je přesně v souladu s obrázkem, který znázorňuje stárnutí Asiatek. 

Reklama, bohužel jsem zapomněla, na co, zobrazuje tři téměř identicky vypadající ženy, ovšem jedna je ve věku 20+, druhá 30+, třetí 40+, a stejně vypadají všechny stejně. 

Moje plány na prázdniny? Jou, všichni cestujou, já musím předně zaplatit školné a ubytování, a pak se uvidí, ale máme s Feliciou naplánovaný trip do provincie Shanxi, o tom už jsem psala, jak jsme kupovaly lístky na vlak. Každopádně po propagandistickém proslovu filipínského kamaráda mojí kamarádky, jsem se zamilovala do ostrovu Palawan a rozhodla se, že tam musím. Jedno jediné místo, když jsem v Číňe, let it be Palawan. Musím. Ne dnes, ne zítra, ale musím. Chci. 

Multikulti vložka na závěr:

To, že jsem většinou odhadována na Rusku, už me nepřekvapuje, ani neuráží, i když když na mě začnou třeba v obchoďáku automaticky rusky, hodně mě svědí ruka. Rusko, Amerika a na třetí pokus možná Evropa. Z Afriky teda asi nebudu, protože podle většiny Číňanů žijí v Africe jen a pouze černoši. Z čehož se odvíjí multikulturní vložka číslo jedna. Ani si nedokážete asi představit, jak je pro bělocha snadné sehnat v Pekingu práci. Ani nemusíte hledat, přijde za váma. Jednou mě odchytila nějaká módní agentka, z čeho nakonec nic nebylo, pak mě několikrát v kantýně odchytili lidi z různých jazykovek. Jazykovce, kde teď učím, jsem nabídla, že moje spolubydlící, native speaker, hledá brigádu. A že odkud je (už cítím nějakou nekalost), říkám z Jižní Afriky. Šéfka se chytne za pusu a jakože nenápadně se zeptá, jestli je černá. Říkám nevzrušeně, že ano. Tak mi vysvětluje, že jazykovka proti tomu nic nemá, že ale rodiče dětí a hlavně teda děti se černochů bojí. Takže Jarka práci mít asi nebude. Ale když se tak na ni koukám, tak jí a jejímu lazy životnímu stylu to zcela jistě vyhovuje.

Druhá multikulti vložka se týká jihokorejského systému vzdělávání. Pořád se mi tomu nechce věřit a bez mučení přiznám, že jsem si o tom zatím nic nezjišťovala, takže publikuju nepodložené (ne tak úplně?) žvásty. Povídala mi o tom kamarádka Korejka Moon. Jak vypadá běžný den korejského středoškolského studenta? Vstává v 5 hodin ráno. Od 7 ráno do 11 do večera (!!!!!!!!!!!!) je vyučování, od 11 do 1 do rána probíhají hodiny se soukromým lektorem. Ve 2 se jde spát a v 5 se vstává. Přísahaly jsme s Jarkou, že Moon už nikdy nebudeme budit telefonáty či ničím jiným (neúmyslně), když spí přes den. Potřebuje ten život taky trochu dospat, ne?! Jednoho dne už byla kritika na korejský systém vzdělávání asi natolik silná, že to vláda posunula do pouhých (teď si nepamatuju přesně) 7 hodin večer. Ale rodiče si stěžovali, že co jako s těma dětma mají dělat? Tolik volného času! Takže ti, co na to měli, dětem zaplatili opět soukromé lektory klasicky do 1 hodiny ranní a ti, co na to neměli, se bouřili, tak to zase vrátili k "normálu". Prý je to jeden z nejúčinnějších systémů vzdelání, ale za jakou cenu? Za cenu jedné z nejvyšších mír sebevražd mladistvých. Je pravda, že korejští spolužáci/spolužačky vždy patří k nejlepším, no. A pak ješte Moon povídala o hodinách tělocviku. Že tělocvik byl vlastně jenom další hodina, kdy se studovalo, samostudium, žádný sport, proboha. Že prý jednou je nechali chodit na okruhu nebo je dokonce donutili běžet a že pár studentů naférovku odpadlo.

To mě v poslední době zaujalo.

Vanda

  

Vánoce v Číně

Určitě to mnozí ví, ale někomu se to možná ještě nedoneslo. V Číně se Vánoce neslaví. Víceméně. Mladá generace začíná, ale to jen proto, že je to in svátek ze západu, a co je ze západu, to je dobré. Takže je to tady ještě víc o nakupování než u nás. Já to beru jako svátek, kdy jsou lidi, co se mají rádi, rodina, spolu. To se mě tak Jarka ptala a snažila se u toho znít nezaujatě a bez předsudků, ale moc se jí to nedařilo, jaktože a proč jako slavíme Vánoce, když jsme neznabozi. Tak jsem se jí to snažila nějak lidsky vysvětlit, že to samozřejmě má náboženský background, ale že u nás v rodině to tak prostě není, že to bereme jako svátek, kdy se sejde rodina a lidé, co se mají rádi. 

A tak to bylo i tady. Za skoro půl roku, co tu už jsem (klišé, ale fakt to sakra letí), jsem potkala mnoho lidí, kteří mi přirostli k srdci, a tak jsme naplánovali, že si uděláme Vánoce u Sachiko doma, budeme vařit, každý donese nějaký drobný dárek a budeme spolu, my, co se máme rádi. Tak nás nakonec bylo devět - čtyři Češi, tři Číňanky (z toho jedna Tibeťanka), Japonka a Japonec. Na oběd jsme šli dle údajně japonské tradice do KFC. Sachiko a Haruki nám říkali, že to tradice je, jiní zase, že ne. No jde o to, že KFC udělalo před pár lety v Japonsku obrovskou kampaň a od té doby střeleným japoncům přijde normální na Štědrý den jíst v KFC. Celé rodiny, menu se objednávají dlouho dopředu. Šílenost největšího kalibru. I kdyby KFC udělalo sebevětší kampaň v Česku, tak by to nemohlo klapnout, na to jsme velcí tradicionalisti a já jsem za to ráda. Tak jsme se nadlábli v KFC a po obědě jsme se přesunuli k Sachiko a že začneme s přípravama. 

Ozdobili jsme stromeček, udělali papírové vločky a pustili se do vaření. My jsme den předem se Zdeňkem udělali lavór bramborového salátu (náhodou se to skoro snědlo, zas tak jsme to nepřepískli), který všem chutnal. Ješte aby ne, samé dobré věci. A pak jsme ješte usmažili řízky. Sachiko udělala na moje přání moje oblíbené krevety, těch bych se mohla užrat, osmažené a s takovou ďábelskou omáčkou z majonézy a sladké chilli omáčky. Nejlepší. Ty taky zmizely rychle. Pak jsem udělala ještě svařák. Z evropského vína, z těch čínských patoků bych to neriskovala. No a jelikož jsme svařák začali popíjet už během vaření a naposledy jsme jedli ve dvanáct, tak kolem šesté večerní jsem zejména já už byla slušně načatá. Bohužel i na zpívání došlo. Takže babičko, jestli to čteš, tak už víš, jak na mě za rok, aby se konečně zpívaly koledy. :-) Číňanka Ling udělala vepřové s paprikou a "see you tomorrow mushrooms" zabalené ve slanině. Mňam. No a proč teda see you tomorrow mushrooms? No protože je jeden den sníte a druhý den z vás vyjdou v úplně stejné konzistenci jako jste je snědli. :-) Ale prý jsou dobré na pleť. No a jelikož jsme to hojně prolévali svařákem, tak bylo vše ok. Vína jsme koupili láhev na osobu, takže nouze nebyla. 

Všechno včetně řízků a salátu se jedlo hůlkama, kdyby to ještě někoho překvapovalo. :-) I řízky na pánvi jsem obracela hůlkama, je to pohodlné,náhodou.

Zabalili jsme to kolem půlnoci a já jsem se pak vrátila na kolej a značně napitá jsem volala s našima a mojí nejdražší Klárou. No a jelikož to vypadalo, že porušíme každoroční tradici vánoční fotky, tak jsme udělali aspoň ipadové foto. Na vzdálenost těch 7000 km či kolik to přesně je.

Na Boží hod jsem měla jít učit, ale měla jsem poměrně velký bolehlav, tak jsem to odřekla. Ale na Štěpána a v pátek už jsem vesele vydělávala. I na nějaké vánoční filmy došlo, Pelíšky teda nemáme, ale dali jsme aspoň S čerty nejsou žerty, S tebou mě baví svět a Lotrando a Zubejda. Jo a mimojiné... Žádné prázdniny se nekonají, takže my celou dobu chodíme do školy. Víceméně. Na Štědrý den a Boží hod jsem to nějak nedala, ale pak už jsem šla. I na Silvestra. Je to zvláštní, ale tím, jak se to tu tak velice neslavi, tak mi to ani nepřišlo. 

Mezitím moje drahá Felicia každý den číhala na lístky na vlak. A byla úspěšná. Protože náš výlet plánujeme přesně přes novoroční prázdniny 19.-25. února, ona jindy volno nemá. Takže si užiju čínské prázdninové cestováni. Myslím, že potom už to nikdy neudělám, ale nechci předbíhat. Aby bylo jasno, proč a jak Felicia číhala na lístky na vlak. Lístky na čínské vlaky se prodávají dva měsíce předem, což bylo přesně kolem vánoc. Takže Felicia celé dny refreshovala stránky, kde se lístky prodávají, a byla úspěšná, tak se můžeme těšit na Datong, Pingyao a ještě cosi Feli vymyslela. No ale opět se projevila čínská byrokracie. Felicia nemohla přes internet koupit víc než čtyři lístky, protože (to je mi ale důvod) jsem cizinka, a tak se přes internet můžou koupit jen čtyři lístky. Wut?!?!?! No tak že je teda půjdeme vyzvednout do ticket office. Tak jo. Ticket office je kousek od školy, tak jsme šly. A tam nám bába řekla, že nám ty lístky nemůže prodat, protože je to poprvé, co si já, cizinka, kupuju listky přes internet, a že musíme na nádraží. Tak já už značně vytočená samozřejmě. Ale nenaděláme nic, tak jsme jely na nádraží. Aby to bylo jasné, potřebovaly jsme ty jízdenky vyzvednout, abychom mohly koupit přes internet další. Tak jsme si teda lístky vyzvedly, Felicia zkusila koupit přes internet další, a ono to prosím nešlo? Tak to už si ze mě dělají prdel, ne? Tak jsme šly zase k okýnku za Číňákem, že proč to jako nejde. A on na to nepřišel. Díky, Číňane, fakt jsi nám pomohl. Proč jsme si lístky nekoupily na místě od něj a ne přes internet? Protože prodej na internetu se spouští o den dřív než v kamenných prodejních místech a my jsme nechtěly riskovat, že lístky neseženeme. Takže jsme vlastně nevyřídily vůbec nic a mohly jsme jet domů. Parrrrrráda. Tak jdeme do metra a tam nám řeknou, že metro nejde?! Bylo devět hodin večer, to ještě metro bězně jezdí, jenomže zrovna se nějak dávaly tou dobou do provozu asi tři nové linky a museli to zřejmě nějak sesynchronizovat, ale já už tou dobou byla tak vytočená, že jsme ten den nic nevyřídily, že už jsem nadávala jak špaček. Česky teda, pro jistotu, ale tak asi Číňanka pochopila, že neříkám "to máme dnes krásný den". Tak jsme teda šly na taxíka a ukončily tento trapný den v oblíbené lilkorestauraci.

Na Silvestra jsem měla učit svoji novou studentku, což mi došlo den předem, že je vlastně Silvestr, tak jsem si řekla, že nevadí, protože ta holčička je fakt super. Tak si to před šestou večerní přimašíruju k nim domů, volám její mamce, ať mi otevřou dveře a ona, že nejsou doma, že na tu lekci zapomněli a že se hrozně omlouvá. !?!?!?!?!?!????!!!!! F************UCK Tak jsem to otočila a šla zas domů. Další super zbytečná cesta někam. Takže jsem měla velice super náladu, ale byli jsme domluvení s kamarády, že budeme slavit na koleji a pak půjdeme ven. Tak jsem na spravení nálady koupila ujgurské jehněčí špízy a chleby, rusové donesli vodku, ruský sekt, sushi, pizzu a tak dále. Tak jsme popíjeli, kecali a bylo to fajn.

Před půlnocí jsme se sebrali a šli ven. Byli jsme jediní - nás pět, kdo odpočitával a otvíral šampaňské hned po půlnoci. Číňáci na nás blbě čumákovali. Žádné ohňostroje, nic. Tak jsme vyžáhli to šampaňské a šli do klubu. 

S naším jediným a jedinečným rudým dick guyem

Tak tedy vykročení do Nového roku bylo takové jiné, ale pořád super, když jej strávíte s lidmi, které máte rádi. Jo a to bych byla skoro zapomněla, 1. a 2.1. máme volno, asi jim po zkušenostech z předchozích let došla trpělivost a tak radši než aby přišli do školy dva lidi, tak dali dva dny prázdniny. Jak velkorysé. Tak a odteď se nezadržitelně blíží koncosemestrové zkoušky, takže "seučit, seučit, seučit".

Šťastný nový rok přeju,

Vanda