Chengde trip

4. dubna velice brzy ráno jsme vyrazili autobusem (blah) do sousední provincie Hebei, do města Chengde, které je od Pekingu vzdálené 175 km. Autobus nám jel v 8:30 a my jsme si z nějakého důvodu dali sraz v 5:30, wtf, takže jsem vstávala v nekřesťanských 4:45, na místě srazu jsem byla jako obvykle první, ostatní mě naložili do taxíku a jeli jsme směr autobusové nádraží. Sraz jsme měli tak brzy proto, že se holky (Sachiko a Ling, ještě jel Zdeněk) bály, že budou ráno ucpané silnice a autobus nám ujede. Byl totiž Svátek čištění hrobek, kdy Číňané chodí na hřbitov vzdát poctu předkům. No, v pět ráno nejsou ucpané ani pekingské silnice, takže na autobusovém nádraží jsme byli s nechutným předstihem dvou hodin. Aspoň, že jsme si koupili dostatek jídla, tak jsme posnídali, někteří to ještě zalomili a v 8:30 jsme nastoupili do titěrného rozkodrcaného čínského autobusu. Cesta měla trvat přibližně 2,5 hodiny. Tak jsme to všichni v buse zalomili, vzbudila jsem se po těch cca 2,5 hodinách a byli jsme pořád sakra v Pekingu. :D Od 5:30 se cesty samozřejmě ucpaly a z Pekingu bylo nemožné se dostat, takže jsme pořád stáli a po dvou a půl hodinách jsme se ze čtvrtého městského okruhu posunuli na šestý. No krása. Chtěli jsme jet původně vlakem, ale lístky už byly z důvodu svátku vyprodané, naštěstí zpátky do Pekingu jsme vlakem jeli. No, takže v Chengde jsme byli v 1 odpoledne místo 11 dopoledne. Nevadí. Posunuli jsme se trošku na sever a já jsem skoro litovala, že jsem si nevzala péřovku, celkem zima byla. Nasedli jsme na taxíka s lidovou nástupní sazbou 6 rmb (v Pekingu 13) a jali jsme se hledat hostel, taktéž za lidovou cenu 45 rmb na noc. Zůstali jsme nakonec dvě noci, i když holky měly v plánu druhý den jet na výlet do Vnitřního Mongolska, což nám ale taxikář i mnozí jiní rozmluvili, protože je tam ještě šílená zima. Tak jako, jela s náma kamarádka Číňanka Ling a takové věci neví nebo si je nezjistí? Wtf, ještě, že tam v létě pojedu s našima. 

Hostel byl útulný, taková turistická pohoda, kromě nás tam skoro nikdo nebyl. 

Tak jsme se tak nějak ubytovali a uvelebili, někteří si zdřímli a později odpoledne jsme se šli podívat na komplex chrámů Putuo Zongcheng, kde nejznámější je chrám "Malá Potala", kopie paláce Potala v Tibetu. Nachází se v místě zvaném Chengde Mountain Resort, což je areál chrámů, paláců, jezer a hor a sloužil jako letní palác dynastii Qing. Byl postaven v letech 1703 až 1790. Celý resort se rozkládá na 5 640 000 metrech čtverečních a Číňani tvrdí, že jde o největší císařskou "zahradu" na světě, anglická wiki mluví pouze o Číně. Císaři dynastie Qing sem utíkali v létě před nesnesitelným pekingským horkem. Celý resort byl zařazen do seznamu UNESCO v roce 1994, a tak si Číňani nastřelili ceny hezky vysoko. Nemluvě o tom, že mě šíleně naštvali, protože mi nechtěli dát studentskou slevu. Vymysleli si, že studentskou slevu dávají jen studentům studujícím bakalářské obory v Číně. What the fuck, diskriminace mezinárodních studentů. Takže za vstup do paláce Malá Potala jsme zaplatili 80 rmb a byli jsme zklamaní, protože velká část byla pod lešením. I tak to ale je dechberoucí stavba.

Druhý den jsme se vydali do další části obrovského areálu Mountain Resortu. Ani nezmiňuju, že jsme zaplatili každý dalšich 100 rmb za vstup a lanovku. Vydřiduši, ani neměli nějaký všeobecný lístek na všechny památky dohromady za nějakou rozumnou slevu, vyšlo to úplně stejně, když jsme lístky kupovali jednotlivě. Chrám Pule je pro změnu kopií Chrámu nebes v Pekingu. Císařským architektům se asi moc nechtělo přemýšlet, tak okopírovali, co se dalo. :-))) Kde ty fejky začínají, a kde pak končí. :-) Součástí vstupenky do chrámu byl vstup do celého hornatého areálu, hlavně teda na "Žabí horu" a "Sledgehammer peak" (nějak se mi překlad Perlíková hora nelíbí). Tento den byl nejlepší, byli jsme celý den venku, škrábali jsme se na kopce a bylo to fajn. 

Na třetí den jsme měli v plánu "lake area", který byl tím letním palácem, kde se císaři zdržovali nejvíc a měli tam i své osobní místnosti. Tento "park" se rozkládal na 496 000 metrech črverečních, takže další celodenní výlet. Nachystali jsme si jídlo, pivo, víno, deku, a udělali jsme si piknik. Stromy už začínaly kvést, ale pořád bylo celkem zima, nejlepší čas na návštěvu je podle mě květen, kdy všechno kvete a je už dost teplo, já měla na sobě pět vrstev a jak bylo větrno, tak mi bylo dost zima. Ale i tak jsme se rozvalili na deku a užili si piknik. Jak jsem říkala, součástí tohoto letního paláce je osm jezer, kopce, a osobní prostory císařů dynastie Qing, do kterých se samozřejmě opět nemohlo vkročit, a tak jsme se jen podívali oknem, jak si císaři žili, a šli jsme se raději procházet po rozlehlém parku. Za 120 rmb. Rvu si vlasy a peněženka pláče. V Chengde jsem utratila nejvíc peněz za vstupenky za celou dobu, co jsem v Číně. Šílení Číňani.

Pagoda v areálu Letního paláce

Piknik

Lážoplážo

Výlet byl vydařený, cesta vlakem zpátky taky, skoro celou cestou jsme hráli na mém ipadu kufr aka "Heads Up" aka Šarády, prostě jsme pantomimovali, co nám aplikace nakukala a jeden vždy hádal. Očividně jsme byli nepřípustně hlasití, protože nás unudění Číňani okřikovali. Měli si taky něco zahrát na svých iphonech 6 místo chroustání slunečnicových semínek.  Do Pekingu jsme dorazili krátce před půlnocí, což znamená, že už nejezdí metro, a tak jsme museli šupky dupky do fronty na taxík, ve které jsme strávili asi půl hodiny a pak další půl hodiny trvala cesta domů, takže ráno jsem to do školy jaksi nedala, ale výlet za to rozhodně stál! 

Tož tak,

Vanda