Byli jsme se podívat na mojí univerzitě (Beijing Language and Culture University), kam se asi v pondělí už nastěhuju, abych nemusela vždycky, když se mi chce na záchod, chňapnout toaleťák, obout boty a jít na ty veřejné. Neumím si to představit v zimě, kdy je kosa jak sviň (pochybuju, že se tam topí), asi bych si čůrala do kyblíku a ráno to vynášela... Kampus je moc pěkný, je přímo na metru, což se fakt celkem hodí při těch vzdálenostech v Pekingu, kdy všechno trvá jednou tolik jako v Praze. Celé okolí je hodně zápaďácké, kolem Starbucksy a různé restaurace na západní způsob, žádné roztomilé zapadlé špeluňky s úžasným jídlem, ale snad něco objevím. Zatím sice tolik neteskníme po západním jídle, ale zápaďáckou hospůdku v kampusu jsme si nenechali ujít, i když tam bylo celkem draho. Dala jsem si pečené brambory, které mi s pečivem budou chybět asi nejvíc (ale není to tu špatné jako téměř bezlepkový detox).
Taky jsme šli do zoo, i když jsme byli upozorněni, že je to nahovno. Chtěli jsme jít celí nadšení na pandy, tak jsme šli. Viděli jsme dvě polomrtvé pandy a hotovo. Hm, tak co a kam dál, bylo vedro na odpadnutí - jasné a letní počasí (32 stupňů) stále trvá, tak je fajn, že se dá lítat po venku, i když je to náročné na termoregulaci... Číňani jsou střelení ještě víc než návštěvníci zoo v ČR, to, že se někde nachází nějaké zvíře, poznáte tak, že je tam halda Číňanů, blikají foťáky a nedá se tam prorvat. Zásadně tam přilepení na skle tráví delší dobu, než jaká je nezbytně nutná na rozplynutí se nad roztomilostí zvířátka.
Když jsme někde chvíli postávali, tak asi třikrát nás někdo požádal, jestli se s námi mohou vyfotit jeho děti. Creepy as hell. Ale jako koneckonců proč ne, že. Jeden by totiž řekl, že v Pekingu, kde byl beztak už každý druhý, bude plno cizinců (čti bělochů), ale ani loni ani dnes tu nikde žádní nejsou. Loni nebyli ani na turistické části Velké čínské zdi ani v Zakázaném městě, dnes nebyli v zoo ani nikde jinde po městě nejsou. Viděli jsme jich dnes asi 5. Divné, ale mezi těmi 10-20 miliony lidí se to asi prostě ztratí.
Pak jsou taky lidi, kteří si nás fotí jen tak, nechtějí se s náma fotit, jen chtějí mít fotku bělocha. Jedni to dělají jakože děsně nenápadně a jiní si před nás prostě stoupnou a fotí a vůbec je to nesere. A kdo nefotí, tak aspoň čučí. Kdykoliv otočím hlavu, za něčím se ohlédnu nebo tak něco, tak vidím spoustu hlav, která se otáčí a strašně nenápadně dělá, jakože se kouká někam úplně jinam. Nevšímat si je nejlepší.
Fotky opět nejdou, dám je na facebookovou stránku blogu.
https://www.facebook.com/vandavcineanaopak
https://www.facebook.com/media/set/?set=a.10202702943630552.1073741837.1107747431&type=1&l=4e49810545
Vanda
pondělí 25. srpna 2014
neděle 24. srpna 2014
Praha-Helsinki-Peking
Tak teda dobro došli do smradlavého Pekingu. :-)
Dnes je jasno a jde vidět i obloha a slunce, žádná smogomlha, krásný jasný pekingský den. Škoda, že celý den spíme. :D
Z Prahy do Helsinek to včera trvalo jen dvě hodiny, místo tří, jak jsme si myslely, protože nám nedošlo, že Helsinki jsou +1 hodina. Tam už na nás čekal Jakoubek, a navzdory tomu, že jsme si ťukaly na čelo, že se Jakub směje finštině, jsme se v letadle smály taky. Hezký jazyk, ta finština. Jakub nám na letišti pořád básnil o krásných Finkách a o hladu, který ho jako obvykle pořád sužoval. Vyfotily jsme se s Majkou a Mumínkem, přelezli na jiný terminál a čekali na odlet. Z Helsinek to kupodivu trvá jen 7 hodin, což je paráda, akorát to ale vyšlo tak, že jsme přiletěli v 7 ráno, já jsem v letadle jako obvykle ani oka nezamhouřila, a na letišti už nás čekal DW a jeli jsme k němu do chatrče ve staré části Pekingu, v tzv. hutongu.
Je fajn, že je to fakt úplně v centru, jenom si připadám jako na špatném táboře, nedokázala bych tu bydlet - chodbička s umývadlem, ze kterého je vyvedená sprcha = vstup do domu, koupelna a kuchyňka dohromady. Pak už je tu jen pokoj s postelí a gaučem, momentálně tu jsme narvaní 3, docela bojovka. A hajzlík samozřejmě nemáme, musíme chodit na veřejné, což se dá, když je to tak chvíli, ale delší dobu tady bydlet bych fakt asi nezvládla. Asi nejsem úplně na ten pravý zdejší folklór. Tomu, že záchody jsou turecké a nejsou oddělené kabinkami, se už prostě jen smějeme, co taky jiného s tím máme dělat. :D Když má člověk štěstí, je tam sám, ale včera jsme tam s Evi přišly a dřepělo tam už asi tak 6 Číňanek, pozdravily nás, tak jsme odpověděly a přidřeply si taky, no. :D
Jakuba jsme šli ubytovat do hostelu, který měl být kousek od domu. Bylo to pěšky i s tím, že se Jakub vracel pro pas, asi hodinu, myslela jsem, že zdechnu, oka jsem noc předtím nezamhouřila a DW nasadil takové tempo, že jsme myslely, že ho zabijeme. Cestou z hostelu jsme se stavili na úžasné jídlo (chtěli jsme klasiku, ne žádné místní speciality, které si DW nakonec stejně objednal, nějaké hovězí dršťky - nikdy jsem nevěděla, co přesně to je, ale vypadalo to nechutně, jsou to hovězí předžaludky a vypadají jako chapadla chobotnic), které to trochu spravilo, ale na naši únavu už nezabíralo vůbec nic. Takže pak jsme to vzali přes policejní stanici, kde jsme se musely zaregistrovat, domů.
Na policajtech bylo asi tak -50 stupňů Celsia, museli jsme 20 minut počkat, než přijde dotyčná policistka, která registraci dělá, mezitím jsem já usnula skoro a Evi úplně. Až přišla policistka, vzala si naše pasy a řešila s DW asi tak tisíc různých dotazů a na polovinu se ptala dvakrát až třikrát, z čehož usuzuju, že byla debilní, negramotná a bez krátkodobé paměti. Strávili jsme tam další půl hodinu. Když jsme odešli, DW prohlásil, že to šlo ještě poměrně hladce, ale naši únavu a k tomu ještě otrávenost, to nespravilo. Došli jsme domů a my jsme s Evi odpadly a spaly asi 5 hodin, DW si šel koupit lístek na vlak, ale pak se vrátil a usnul taky, čímž znemožnil spát nám, ještěže jsem vzala dvoje špunty do uší.
Pak jsme šli na úžasné nudle, setkali se se spolužáky Alicí a Honou a šli na neoficiální party na české ambasádě, na které je nejlepší to, že má bazén. Někdo slavil narozeniny a bylo tam české pivo (což mě teda moc nenadchlo, klasicky), i české víno a chleba, který mi zatím teda tolik nechybí, když jsme přiletěli včera.
Na to, že jsem docela zvyklá spát i doma na docela tvrdém povrchu, je tu v chatrči i na mě dost tvrdé spaní, ale spí se na tom prostě výborně. Na to, že jsme opravdu v srdci Pekingu, je tu fakt klídek a cikády zpívají. Skoro romantika. Ale jen skoro.
Počasí, jak to tady teda je - včera bylo hodně smogovo a smradlavo, vedro, vlhko, lepkavo, večer strašně pršelo a dneska je kupodivu opravdu jasno je vidět modrá obloha i slunce, vzduch se hezky vyčistil. Jen jak říkám, je škoda, že dospáváme jetlag, ale za chvíli už snad vstane i Evi a půjdeme něco podniknout, je fakt krásně, i když tak či tak je vedro a lepkavo. Nejpozději zítra mám v plánu jít se zkusit zaregistrovat na kolej, protože tady, i když je to v centru, fakt nebudu, hlavně poté, co mi příští týden Evi odjede.
Blogger mi stávkuje a nechce nahrát fotky, tak zatím si počtěte. :-)
Vanda
Dnes je jasno a jde vidět i obloha a slunce, žádná smogomlha, krásný jasný pekingský den. Škoda, že celý den spíme. :D
Z Prahy do Helsinek to včera trvalo jen dvě hodiny, místo tří, jak jsme si myslely, protože nám nedošlo, že Helsinki jsou +1 hodina. Tam už na nás čekal Jakoubek, a navzdory tomu, že jsme si ťukaly na čelo, že se Jakub směje finštině, jsme se v letadle smály taky. Hezký jazyk, ta finština. Jakub nám na letišti pořád básnil o krásných Finkách a o hladu, který ho jako obvykle pořád sužoval. Vyfotily jsme se s Majkou a Mumínkem, přelezli na jiný terminál a čekali na odlet. Z Helsinek to kupodivu trvá jen 7 hodin, což je paráda, akorát to ale vyšlo tak, že jsme přiletěli v 7 ráno, já jsem v letadle jako obvykle ani oka nezamhouřila, a na letišti už nás čekal DW a jeli jsme k němu do chatrče ve staré části Pekingu, v tzv. hutongu.
Je fajn, že je to fakt úplně v centru, jenom si připadám jako na špatném táboře, nedokázala bych tu bydlet - chodbička s umývadlem, ze kterého je vyvedená sprcha = vstup do domu, koupelna a kuchyňka dohromady. Pak už je tu jen pokoj s postelí a gaučem, momentálně tu jsme narvaní 3, docela bojovka. A hajzlík samozřejmě nemáme, musíme chodit na veřejné, což se dá, když je to tak chvíli, ale delší dobu tady bydlet bych fakt asi nezvládla. Asi nejsem úplně na ten pravý zdejší folklór. Tomu, že záchody jsou turecké a nejsou oddělené kabinkami, se už prostě jen smějeme, co taky jiného s tím máme dělat. :D Když má člověk štěstí, je tam sám, ale včera jsme tam s Evi přišly a dřepělo tam už asi tak 6 Číňanek, pozdravily nás, tak jsme odpověděly a přidřeply si taky, no. :D
Jakuba jsme šli ubytovat do hostelu, který měl být kousek od domu. Bylo to pěšky i s tím, že se Jakub vracel pro pas, asi hodinu, myslela jsem, že zdechnu, oka jsem noc předtím nezamhouřila a DW nasadil takové tempo, že jsme myslely, že ho zabijeme. Cestou z hostelu jsme se stavili na úžasné jídlo (chtěli jsme klasiku, ne žádné místní speciality, které si DW nakonec stejně objednal, nějaké hovězí dršťky - nikdy jsem nevěděla, co přesně to je, ale vypadalo to nechutně, jsou to hovězí předžaludky a vypadají jako chapadla chobotnic), které to trochu spravilo, ale na naši únavu už nezabíralo vůbec nic. Takže pak jsme to vzali přes policejní stanici, kde jsme se musely zaregistrovat, domů.
Na policajtech bylo asi tak -50 stupňů Celsia, museli jsme 20 minut počkat, než přijde dotyčná policistka, která registraci dělá, mezitím jsem já usnula skoro a Evi úplně. Až přišla policistka, vzala si naše pasy a řešila s DW asi tak tisíc různých dotazů a na polovinu se ptala dvakrát až třikrát, z čehož usuzuju, že byla debilní, negramotná a bez krátkodobé paměti. Strávili jsme tam další půl hodinu. Když jsme odešli, DW prohlásil, že to šlo ještě poměrně hladce, ale naši únavu a k tomu ještě otrávenost, to nespravilo. Došli jsme domů a my jsme s Evi odpadly a spaly asi 5 hodin, DW si šel koupit lístek na vlak, ale pak se vrátil a usnul taky, čímž znemožnil spát nám, ještěže jsem vzala dvoje špunty do uší.
Pak jsme šli na úžasné nudle, setkali se se spolužáky Alicí a Honou a šli na neoficiální party na české ambasádě, na které je nejlepší to, že má bazén. Někdo slavil narozeniny a bylo tam české pivo (což mě teda moc nenadchlo, klasicky), i české víno a chleba, který mi zatím teda tolik nechybí, když jsme přiletěli včera.
Na to, že jsem docela zvyklá spát i doma na docela tvrdém povrchu, je tu v chatrči i na mě dost tvrdé spaní, ale spí se na tom prostě výborně. Na to, že jsme opravdu v srdci Pekingu, je tu fakt klídek a cikády zpívají. Skoro romantika. Ale jen skoro.
Počasí, jak to tady teda je - včera bylo hodně smogovo a smradlavo, vedro, vlhko, lepkavo, večer strašně pršelo a dneska je kupodivu opravdu jasno je vidět modrá obloha i slunce, vzduch se hezky vyčistil. Jen jak říkám, je škoda, že dospáváme jetlag, ale za chvíli už snad vstane i Evi a půjdeme něco podniknout, je fakt krásně, i když tak či tak je vedro a lepkavo. Nejpozději zítra mám v plánu jít se zkusit zaregistrovat na kolej, protože tady, i když je to v centru, fakt nebudu, hlavně poté, co mi příští týden Evi odjede.
Blogger mi stávkuje a nechce nahrát fotky, tak zatím si počtěte. :-)
Vanda
středa 20. srpna 2014
Apple crumble
Poslední dny si jedu samé nad míru jednoduché recepty. No a tenhleten koláč mám úplně nejradši, mamča nám ho vždycky dělá a já z něj sním zaručeně největší část. Tak jsem se už teda taky dostala k tomu, abych ho zkusila upéct.
Banánové lívance
Lívance, které se skládají ze tří ingeriencí, si snad ani nezaslouží vlastní článek. Ale to je na nich to geniální, že jsou tak jednoduché. A lívance jsou dobré k snídani, obědu i večeři. Prostě lívance můžu vždycky a za jakýchkoli okolností.
Povidlové buchty
Užívám si předodjezdové chvíle s rodinou a domácí troubou a peču, dokud můžu. Taže bude zase trošku nálož receptů. :-) Posledně jsem nám doma udělala naše oblíbené povidlové buchty podle receptu od slovenské babičky, která už je bohužel skoro nedělá. Tak jsem se je naučila já, mimo jiné její recepty. :-)
neděle 10. srpna 2014
Letní jablečný dort
Tenhle dort je pro léto jako stvořený. Protože je nepečený a podává se hezky chlazený. První jablka už máme na stromech i my doma, takže paráda. Navíc jsou v něm piškoty, a kdo by neměl rád piškoty?
.JPG)
Snídaňové lívance
To je tak, když jsem nemocná a den předtím spím odpoledne 3 hodiny, a tak se ráno vzbudím v 7 a rozhodnu se pro celou rodinu udělat lívance. Jsou jednoduché a nejlepší na světě.
.JPG)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)