Ve středu ve 3 odpoledne nám jel vlak do Šanghaje, tak jsme si ani nenastavovaly s Evi budík, prostě jsme vstaly, kdy jsme vstaly, sbalily se a vyrazily taxíkem na blízké pekingské jižní nádraží. Taxíkem proto, že Evi už měla s sebou všechny věci a teď už je doufám ve své cílové stanici - Changsha. Nádraží jsou tady obrovská, jako letiště, se vším všudy. Museli jsme i s Honzou projít security checkem, kufr pod rentgen, my přes osobní prohlídku, prostě jako na letišti. Jen se nekonal žádný baggage drop, kufry pěkně s sebou. Na vlak jsme čekali u předem dané gate, jízdenky kontrolovali podle pasu včetně podoby s fotkou (nechápu, jaký to má význam, když jsme přece všichni stejní a ještě fotka v pasu je černobílá a stará :D).
Jednosměrný lístek do Šanghaje stál 553 yuanů, což je tak nějak 1880 kč. Vlak jel 5 hodin, 300 km/h a bylo to super, na palubě full service, akorát ne v ceně jízdenky, takže vcelku normální jídlo se dalo koupit. Za 5 hodin jsme přistáli v Šanghaji, kde na rozdíl od Pekingu byl šílený smog, vršky vyšších budov se ztrácely v té nízké oblačnosti, celkem hnus. Celé dny mi z toho třeštila hlava. Byla tam ale vcelku příjemná teplota, pořád kolem 24 stupňů. Šanghaj je hezká, taková víc evropská asi, je tam čisto, ne tak smradlavo jako v Pekingu - to je ale možná zapříčiněno tím, že v Pekingu zatím bydlím v té staré části v pidi domečku, veřejné záchody, všemožné jídlo, odpadky a tak. Část, kde mám školu, je moc hezká.
Byli jsme se pokochat moderní částí - tzv. Bund se známou televizní věží, jejíž vršek se v horších chvílích ztrácel ve smogu. Prošli jsme se podél řeky, byli jsme zklamaní, že Šanghaj vlastně neleží u moře a nedá se tam koupat, je na řece a ta je pěkně nechutná. Taxikáři v Šanghaji mají kolem svého řidičského místa takovou divnou plastovou kukaň, aby náhodou asi něco od nás nechytili. Taxíky jsou i v Šanghaji docela levné, nástupní sazba kolem 40 kč a kilometr za 7-10 kč přibližně. Takže než se člověk zorientuje v MHD, dá se to. V centru bylo hrozně moc budov evropského stylu, které mi připomínaly třeba Londýn. Jasně, v Pekingu jsou taky normální budovy, mrakodrapy, ale nepřipomínají mi tolik evropské metropole.
Snídaně mi pořád činí celkem velký problém, většinou si dám jenom nějaké ovoce, protože smažené knedlíčky plněné masem či zeleninou nejsou pro můj žaludek ráno to pravé ořechové. Dali jsme si tedy (jak jinak, než) rýžovou kaši s různými ořechy a semínky. Byla moc dobrá, ale jako obvykle toho byl kýbl.
Šli jsme se podívat do staré části města, která jakoby vypadla z obrázkové knížky, která ilustruje představy Evropanů o Číně dodnes - lampiony, typické čínské budovy, křivolaké malebné uličky, ve kterých už ovšem dnes sídlí Starbucks a tak podobně. Navštívili jsme taky zahradu Yuyuan, kde i přes značné množství lidí panoval úžasný klid a ta pravá atmosféra hodná nasávání. :-) Prostě si jen sednout támhle pod 400letý jinan dvoulaločný a kochat se. Nádhera. A to za pouhých myslím myslím 20 yuanů, uznali nám dokonce slevu na ISIC, což není běžné vzhledem k tomu, že ISIC je evropský "světový" výmysl. Tam jsme strávili půl dne a jelikož jsme první půlku prospali, tak byl večer.
Najedli jsme se v úžasné žrací uličce, kde prodávali úplně všechno - ovoce, zeleninu, maso, tofu, mořské potvory, placičky, sladkosti, slanosti, úžasnosti. Dali jsme si od každého něco - nudle, smradlavé tofu, které mi fakt nechutná, jelikož chutná jako gorilí hovno, knedlíčky s masem, které znamenitě stříkaly svou šťávou až na druhou stranu na stolu. Můj prvotní strach ze střevních potíží po loňské špatné zkušenosti opadl, protože zatím jsem fakt v pohodě. A to jím zásadně v pouličních stáncích. Mezi mnohými mňamkami jsem neochutnala kuřecí pařátky a hmyz. Na to fakt zatím nemám žaludek. Všechno postupně, nejdřív veřejné záchody, pak dám možná šanci něčemu dalšímu.
Žrací ulička ústila v uličce, kde se prodávalo naprosto všechno, a hlavně silonky, které jsou tady asi považovány za zboží s nádechem luxusu, a tak se nosí pořád a všude a za všech okolností. Zásadně do sandálů, muži i ženy a zásadně nějakou super barvu, třeba světle modrou.
Další den jsme a) strašně dlouho spali, b) zevlili na wifi v restauraci, c) šli koupit lístky na vlak mně zpátky do Pekingu, na výlet do Suzhou a Evi s Honzou do Changsha. No a zase byla půlka dne v řiti. Pak jsme se dodrbali domů a že půjdeme do židovského města. Za války byla nejen v Šanghaji velká židovská komunita, která proměnila část města k obrazu svému a je to tam moc hezké. Typicky evropské domy z cihel, zase jsem si připadala jako někde v Londýně. Ale hlavní bylo, že jsme do muzea přišli v 16:50 a oni v 5 zavírali, takže nás tam už nepustili. Příště, no... Všeobecně jsou tu památky hrozně krátce otevřené i přes prázdniny, tak do 5/ do 6 maximálně, takže už si dáváme majzla.
V sobotu jsme jeli na výlet do Suzhou, které je pověstné pro své čínské zahrady. Město je moc hezké, až ho budu Kačce závidět. ;-) Je menší, ale ne natolik malé, aby se po něm dalo celý den pochodovat pěšky, ve 4 už jsme byli úplně hotoví. A je to tam takové hezky malebné, zahrady jsou moc krásné, byli jsme v jedné - Lion Grove Garden, která byla menší, ale moc hezká a opět nám uznali slevu na ISIC. Vstupenka stála 20 yuanů. Další, velká zahrada, už byla jiná cenová, studentské vstupné bylo 45 yuanů, tak jsme si řekli, že nemusíme prolézt všechny zahrady v jeden den a šli jsme se podívat na městské hradby procházkou kolem řeky. Hradby byly v období Velkého skoku zničeny a v poslední době byly znova postaveny pro turisty. :-) No jo, který národ si neničí své dědictví... Tou dobou už jsme byli tak unavení, že jsme sotva pletli nohama a to byly teprve 4 hodiny odpoledne a vlak jsme měli až na 19:44. Takže jsme zapadli doplnit tekutiny do čajovny a pak už jsme se pomalu odebrali na nádraží. Čajovna byla taková nijaká, barevné reklamy, židle, vůbec ne tak hezká jako třeba české čajovny. Čajoven tu tak celkově v Číně není asi tolik, kolik by průměrný Čech očekával. V Česku má každé okresní město aspoň jednu čajovnu. Tady vůbec. Musím nějaké objevit.
Při obědě mě napadlo, že se musím zapsat do nějakých kurzů vaření, protože mě to strašně zajímá a mnoho jídel, která bych doma v Česku nepozřela, mi tady chutná a chci se naučit je připravovat. Třeba už zmiňovaná salátová okurka s octem a česnekem. Nebo lilek v nevím přesně jaké úpravě. Fakt jsou ty věci moc dobré a už jsem snědla tolik zeleniny, kolik nesním za rok. Nestěžuju si, moc mi tady chutná, to jídlo je tu úžasné. Tak různorodé. Ne jako v každé průměrné čínské fast food i ne fast food restauraci Česku. Tady to prostě umí.
No a od včerejška už jsem zase v Pekingu. V domě se spolužákem Jakubem. S výlety na čas končím, protože vysávají peněženku a doteď jsem žila jako na dovolené. Konec, najíždím na úsporný studentský režim. Výlety zase příště. Ve čtvrtek se stěhuju na kolej, tak pak budou zase jiné zážitky.
Vanda (fotky již tradičně na facebooku)
Žádné komentáře:
Okomentovat