Toulky Pekingem, Letní palác a Zeď

OK, tak na koleji zatím pořád nejsem. Když jsem přijela ze Šanghaje a Evi mi odjela do Changsha a chcalo jak sviňa, tak jsem si říkala, co asi tak ksakru budu dělat. Tak jsem se trochu učila, protože bylo fakt hnusně, a tak jsme byli téměř pořád s Jakubem zalezlí doma a nicnedělali (= učili se).

Pár postřehů o Číňanech:
1) Plivou jako prasata. Pořád a všude. Muži i ženy, takovým tím nechutným způsobem, kdy to všechno tahají až odněkud z paty a provádějí u toho přesně takové ty zvuky, které ze sebe ani nedokážu vyloudit, natož to zcela běžně praktikovat na ulici. Co na ulici, ale ve snobské restauraci, prostě všude. I pár zvracejících jedinců jsem potkala. Bez okolků. Co můžu dělat... GET USED TO IT!

2) Číňani - chlapi zbožňujou vystavování svých vydutých pupků na veřejnosti. Nejraději to praktikují tím způsobem, že si vyhrnou tričko nad pupek. Lovely! Časy, kdy si všichni Evropani mysleli, že Asiati nemůžou být tlustí, jsou nenávratně v čoudu. Čím dál víc Číňanů i Číňanek je vyžraných jako prase. Konzumní způsob života dorazil do Číny. GET USED TO IT...

3) Číňani spí všude a pořád a za jakýchkoli okolností. Na lavičkách, na stolech v restauraci po zavíračce a tak vůbec. Únava je svině.

4) V metru ani nikdy jindy a nikde jinde neplatí v Česku a jinde hojně praktikované nepsané pravidlo, že z dopravního prostředku necháme lidi nejdřív vystoupit a až pak se nastupuje. Když se snažím toto praktikovat, jsem do metra natlačena lidmi za mnou. Jo a taky nikdo nikoho nepouští sednout, každý si jen hledí toho, aby si sám sedl a pak už jen hledí do mobilu.

5) Většinu času, co jdu po ulici, většinou koukám do dálky před sebe, protože na ty neustálé pohledy všech jsem si pořád ještě dost dobře nezvykla. Vůbec jim to není blbé, prostě čumí, pomalu jak Kelišová s otevřenou hubou. Když se dost rychle vzpamatují, udělají si i nenápadnou fotku.

STŘIH

Pořád mám docela problém se snídaněmi. Většinou si dávám jen nějaké ovoce - jsem zvědavá, co budu dělat v zimě. Ovšem dnes mi Jakub donesl knedlíčky plněné koprem a masem, tak jsem přece neodmítla, naštěstí už bylo hodně po 11, tak jsem to do sebe dokázala nasoukat a byly moc dobré. Jen moje oblíbená snídaně to asi ještě pořád nebude. Ale je pravda, že tady většinou jím brzký oběd a brzkou večeři a mezitím jen nějaké drobnosti. Nějakou pravidelnost jsem zatím nenašla, protože opravdu nevím, co bych jedla brzo ráno.

jeden z brzkých obědů - kotlík s kuřecím a vším možným a nudlema

taková ta normální ovocná snídaně

Pár dní strašně pršelo, a tak jsme byli rádi, že aspoň v úterý k večeru bylo obstojně, a šli jsme do slavné žrací uličky na Wangfujingu. Jakub toužil po štírech. To já tedy ne, já jsem zůstala u ovoce v karamelu po celodenním šutru v žaludku způsobeném jakousi plackou plněnou masem. BLE.

Ve středu jsme se šli s Jakubem podívat do Konfuciova chrámu. Každého nás zaujalo něco trošku jiného, tak jsme se chvíli po vchodu do areálu rozdělili a dali si sraz po zavíračce před chrámem. Asi začnu chodit do chrámů. Nasávat atmosféru. Nádhera. Ten klid, čas jakoby se zastavil. Tak jsme se šli pak pořádně nasátí chrámovou atmosférou projít k jednomu z mnoha pekingských jezer, konkrétně k jezeru Xi Hai. Tam byl taky hezký klídek, jen samí staroušci, co lovili ryby a kochali se pohledem na malebné jezero a na dva Evropany.

Konfuciův chrám

Jezero Xi Hai

Večer jsme šli s Kubou na jídlo do super špeluňky na moc dobré nudle - takové širokánské placaté nudle v polévce - nejhorší věc k jezení hůlkama, vždycky jsem od toho celá ulepená a zalitá polévkou.

širokánské placaté nudle v polévce s nějakým masem a oblíbenou limonádou s medvědem

Ve čtvrtek jsme šli do Letního paláce. Sice už jsem tam byla, ale to nevadí, ten se podobně jako Zeď nikdy neomrzí. Nádherné místo kolem jezera s nádhernými stavbami. a úžasnými výhledy. Jen nám trvalo asi 3 nemožně dlouhé hodiny se tam dostat z centra. Hrozné. Je to dost daleko z centra Pekingu, kde jsme, ale 3 hodiny jsou moc. Uf, no tak jsme se tam teda nějak dostali, dostali jsme dokonce studentské vstupné (2 hodiny před zavíračkou, terno :D ) a šli se procházet po nádherném areálu a lovit krásné záběry. V takovém altánku u jezera hrál nějaký pán krásně na flétnu a tak že si sedneme a budeme chvilku poslouchat. Jakmile jsme sedli, okamžitě přestal hrát a přišel mi i s kámošem něco drmolit. No vyrozuměla jsem z toho, že se mám s flétnistou vyfotit, což zabralo asi 5 minut ("no a teď se koukej na jezero a teď se koukej na tu flétnu a teď na mě" arghh) a pak ještě něco zahraje. Po photosession jsme vzali nohy na rameno a kašlali na nějakou flétnu. Achjo. :D Přispěli jsme ještě asi do tří rodinných alb a vydali se zase domů. Hm, domů, tady považuju za doma tam, kde spím. :-)

Malebný Letní palác

Po odpočinkovém dnu, kdy naše nohy odpočívaly a připravovaly se na zátěž, následoval výlet na zeď, tam bych taky mohla jít tisíckrát a nikdy se mi to neomrzí, tak kdo přijedete, těšte se. :-) Jeli jsme autobusem do Huairou (jedna cesta 12 yuanů, z5 totéž) a odtud autem tam a zpátky k bus zastávce za 350 yuanů (asi by se dalo uhádat i na míň). Jeli jsme na míň známou, ne tolik turistickou část Huanghua Cheng, takže se dalo pořídit mnoho fotek úplně bez lidí. Nádhera. Sice byl zrovna hnusosmogový den, ale na fotkách tomu říkejme romantická mlha. Než jsme vysupěli aspoň ke zdi - žádná lanovka ani bob, hezky po svých, po takovém křivolakém chodníčku, tak jsme byli zlití potem od hlavy k patě. No a potom se ještě škrábat po zdi. Uf. Trošku jsme se spálili a vypadali jako růžová prasátka. I když bylo slunce za smogem. Slunko je sviňa.

Takže se toho zase nějak moc nakupilo, tak hezké čtení i s pár fotkama. :-)
Edit. Podařilo se mi nahrát všechny fotky, co jsem chtěla, ale trvalo to věčnost
Vanda