I po příjezdu jsem měla dost nabitý program. V pondělí 15. 7. jsem přiletěla do Prahy kolem druhé odpoledne. Chtěla jsem si dát něco dobrého na jídlo, co mám ráda, smažák od Slepé kočičky to zachránil. :D Yummy. Čínské jídlo nechci vidět hezky dlouho (zase tak dlouho mi toto přesvědčení nevydrželo). V úterý jsem jela v sedm ráno vlakem domů, abych si stihla trochu odpočinout, protože ve středu ráno jsme zase jely s kamarádkama na koncert Robbieho Williamse do Vídně. Takže v úterý jsem se trochu přes den válela a lenošila a ve středu ráno jsme vyjeli vstříc nejdřív vídeňskému Primarku.
Tak jsem si nakoupila do zásoby tenisky na jednu sezónu za tři eura. :D Opět tam chodili mí oblíbení pracovníci s obřími smetáky a zametali oblečení, které popadalo na zem. Teda nepopadalo, shodili jej zákazníci, ale ty věšáky jsou tam tak přecpané, že to ani jinak nejde.
Řekly jsme si, že se na ten koncert nepoženeme, měly jsme lístky na stání, ještě byly lístky na stání pod pódiem, takže bylo jasné, že v první řadě nebudeme. Každopádně to bylo naprosto dechberoucí, veškeré komentáře postrádají smysl. Tady je ukázka:
Koncerty se dost těžko popisují, prostě buď toho interpreta máš rád nebo nemáš a v tom případě buď chápeš moje nadšení nebo ne. Robbie prostě umí zpívat a je to showman. Tečka.
Před koncertem jsme šly na "čínu" (měla jsem takový hlad, že moje nechuť na čínské jídlo mě rychle přešla). Velký hlad způsobil, že jsem to do sebe rychle naházela a další den nad ránem na mě všechno dolehlo. Asi únava, jídlo, stres, horko, možná nějaký úpal z open-air koncertu... A už si ležím hezky s nějakým střevním bacilem.
Před koncertem jsme šly na "čínu" (měla jsem takový hlad, že moje nechuť na čínské jídlo mě rychle přešla). Velký hlad způsobil, že jsem to do sebe rychle naházela a další den nad ránem na mě všechno dolehlo. Asi únava, jídlo, stres, horko, možná nějaký úpal z open-air koncertu... A už si ležím hezky s nějakým střevním bacilem.
Žádné komentáře:
Okomentovat