4. a 5. 7. Vedro už ani nevnímám

4. 7. byl hodně školní, celý den jsme byli ve škole, dopoledne čínština, oběd, odpoledne kaligrafie, spánek a večeře.  

Únava se s náma táhne už od druhého dne. Asi se projevuje jet lag, jinak si to nedokážu představit, jak je to možné, spíme šest až osm hodin a stejně jsme přes den šíleně unavené. Včera večer jsme byli s našimi Číňany v baru, se Zorou a Luďkem, kteří studují češtinu a jejich dalšími dvěma kamarády, jeden studuje architekturu a jeden angličtinu. Dozvěděly jsme se, že v Číně strašně moc záleží na známkách, když chce jít někdo na vysokou školu. Záleží na známkách ze střední školy a potom na tom, jak napíší nějaký vstupní rozřazovací test. Tímto způsobem jsme se dozvěděly, že v podstatě nikdo z nich nechtěl studovat češtinu. Luděk chtěl například studovat němčinu. Takže pokud chce mladý člověk studovat to, co si vybral, musí hodně tvrdě pracovat a v podstatě si moc nemohou vybírat, co chtějí studovat, protože to za ně vybere výsledek vstupního rozřazovacího testu. Kolem půl dvanácté večer Zora navrhla, ať jdeme do klubu a my s Evis že nejdem, protože další den ráno máme školu. Tak my jsme šly na hotel, Luděk s kamarádem šli na kolej a Zora s kamarádem šli pařit. Zora spí každý den asi tři hodiny, což mě jako milovníka spánku naprosto dostává. Nechápu. Prý není unavená.

5. 7.

Dnes jsme si kromě čínštiny a kaligrafie vyměňovali poznatky s druhou skupinou o navštívených památkách. Čínsky. Docela to šlo, i když nám asi Číňani moc nerozuměli. Jane – čínská lektorka, která učí v Olomouci a všichni Číňani v místnosti nás samozřejmě všechny moc pochválili, že naše čínština je úžasně úžasná a tak dále. Jane nám pak celá šťastná koupila za naše kaligrafické snažení štětce a papíry. Po večeři jsme se dohodli, že půjdeme na Wangfujing. Wangfujing je asi nejznámější nákupní ulice v Pekingu, něco jako Pařížská a svým způsobem i něco jako obří tržnice, dá se tu koupit všechno. Od oblečení západních značek, přes klasické čínské oblečení a moderní čínské oblečení, po kraviny všeho druhu typu všelijaký ještě živý hmyz na špejli. Blah. Byl tam úžasný čajový obchod, kde se prodávalo mnoho druhů čaje, já jsem vybírala mezi dvěma druhy, každý druh se pohyboval od stopadesáti korun za půl kila po více než sedm tisíc za půl kila. Dali jsme si tam na této ulici nejznámější zmrzlinu dělanou buď ze zeleného nebo jasmínového čaje, já jsem měla jasmínovou. Chutnala prostě jako čaj, úžasná. Evis si chtěla koupit portrét předsedy Maa, ale nějak na to nedošlo. Pak jsme se tam trošku potoulaly s Evis a Jane, koukly na brouky na špejli a otočily to zpět na hotel. 

učitel kaligrafie

naše výtvory

na Wangfujingu se zmrzlinou ze zeleného čaje

Wangfujing

dobroty a tak

Vanda