neděle 5. října 2014

Olympijský park a China Open

Během prázdnin jsme nepodnikali žádné větší výlety, protože o prázdninách cestuje celá Čína a nemínila jsem strávit 9 hodin ve vlaku bez místenky = bez místa na sezení jako třeba Renča, kterou tímto zdravím. Výlet si určitě užila, ale mně se prostě nechtělo cestovat s celou Čínou.

V pátek 26. jsme místo školy měli jet s Helčou a Zdeňkem dělat kompars, nejdřív byl sraz v 6 ráno tady na nejbližší stanici metra, kterou  mám 10 minut chůze (musím si už koupit to kolo, kurňa), pak to přehodili na lidských 9, tak jsem tam byla v 8:50 a nikde nikdo. Setkali jsme se s Helčou a Zdeňkem a do půl 10 se nic nedělo. Pak dorazili ostatní i s organizátorkou Číňankou a řekla nám, že můžou jet jen 4 lidi a že nám dá 100 rmb, když půjdeme domů. Tak jsme ochotně šli. :D 100 rmb za nic je lepší, než někde komparzovat bůhví dokdy za bůhvíkolik by nám nakonec dali. Tak jsme šli na kafe. Mezitím jsem měla ještě jednu fajn brigádku za 150 rmb - basically - dělala jsem ksichty do kamery, oni si mě fotili, a dostala jsem zaplaceno. Měla jsem se usmát, vypláznout jazyk, tvářit se vyděšeně, překvapeně, znechuceně, atd.

ne, nepila jsem kafe, měla jsem nechutnou horkou čokoládu asi za 30 rmb... Ble

V pondělí jsme šly s mojí spolubydlící Rakgadi aka Jarkou a jejími třemi kamarádkami do olympijského parku. Jarka z toho byla celá jako u vytržení, až mi to vykouzlilo debilní úsměv na rtech. Pořád tam tancovala a říkala, jak je to úžasné, že to vždy viděla jen v televizi a že nikdy nedoufala, že to uvidí naživot a že je to jako sen. Přijde mi, že takhle krásně můžou reagovat pouze lidé, kteří nikdy nikde nebyli. A je to krásné. Já jsem asi takhle hotová ze Zdi. A to pokaždé. Tím, že Ptačí hnízdo a Vodní kostku už jsem viděla, tak jsem jen nasávala tu úžasnou atmosféru, jsou to opravdu úcthyodné a krásné stavby. Číňani na ně jsou pyšní. Taky že jich tam bylo. A taky že jsme vzbuzovaly slušné pozdvižení - 4 černošky a běloška - no úplné Vánoce... Jsme si připadaly opravdu jako celebrity, vyfotily jsme se s jedněma, než se to vyfotilo, už se shromáždilo a fotilo nás 5 dalších. No prostě celebrity jak sviň. Ale byl krásný den, měly jsme se fajn, a tak nám to vůbec nevadilo a pózovaly jsme. Procházely jsme se po parku a pak ještě nebylo tak pozdě, tak jsme se jely podívat do žrací uličky do centra Pekingu - na Wangfujing, který jsem zmiňovala posledně, jak si tam Kuba dával nějakou tu havěť - štíry či co to bylo... Já jsem si dala oblíbenou slanou palačinku s vajíčkem, cibulkou, salátem a nějakýma random omáčkama a pálivou paprikou a byla jsem spoko. :-) Holky spíš okukovaly a kulily oči na štíry a tak. Ještě nejsou úplně zvyklé na čínské jídlo. Jo a ty černohumorní vtípky o černoších a kuřatech a melounech jsou fakt pravda. Nevím, proč, ale jsou. :D Včera jsme šly s Jaruš na placku tady v kampusu a já si do ní nechala dát plátek slaniny. Jaruš na mě, že jestli je to kuřecí, říkám no to asi těžko, když je to slanina. A ona že neva a dala si taky. :D Takže pomalu a jistě začíná jíst vepřové, ale ne úplně dobrovolně, v menze furt jí kuřecí a kuřecí. Ještěže kuřecí období už mám za sebou - mňam hovězí, mňam vepřové, mňam jehněčí (hlavně ujgurské špízy, po nichž se mým střevům už stýská :D ), ... Moje další meta je udělat z Jarky cat person, až ji naučím jíst pořádné flákoty.

Moje krásky, které mi závidí dlouhé nefejkovní řasy a rovné blond vlasy. Černošky jsou posedlé rovnáním vlasů. Moje Jaruš si do nich patlá něco, co smrdí jako ropa, hnus. Ta černoška za mnou má dokonce připletené nějaké rovné vlasy na svých, ani jsem to nepoznala a ona byla hrozně polichocena, když jsem si myslela, že to jsou její. No ony si zas myslely, že mám fejkovní řasy, never mind. A Evropanky by zase chtěly afro, si nevybereš.


1. 10. byl největší svátek - založení Čínské lidové republiky, a tak to všude možně v ulicích bylo plné čínských vlajek. Nejmalebněji to samozřejmě vypadalo v hutongu (ne jen v jednom, ale vyskloňované to vypadá hrozně).

Ve středu mě vzbudila zpráva, zda nechci jít na China Open podívat se na Kvitovou s Williamsovou. Byla jsem přesvědčená říct ne, protože fakt nejsem nějaký velký fanoušek tenisu, pořádně jsem ho nikdy nehrála a nerozumím mu. Ale neměla jsem žádný plán a vypadalo to na krásný den a říkala jsem si, že by to mohl být fajn zážitek, tak jsem se sebrala a šla. Šli jsme s Helčou a Zdeňkem a nakonec jsem já byla ještě ten největší expert na pravidla tenisu. :D Lístek za 180 rmb. Když jsme ho kupovali, ještě asi nikdo nevěděl, že Williams se na to vykašle a skončí a Kvitová postoupí. Tak jsme tam tak seděl a čekali na Kvitovou a místo tohho naklusaly dvě nám neznámé tenistky. Tak jsme byli nasraní, ale pak jsme se šli podívat aspoň na Berdycha a pak hrál ještě Nadal a Murray. Nakonec jsme tam strávili celý den, potkali lidi z ambasády a bylo to fajn.

V pátek jsme byli s Kubou a Marcelem z české hospody se přežrat najíst u Korejců. Pupky nám opět skoro praskly, já to jídlo zbožňuju. Pak jsme šli s Kubou na slavný "silkáč" neboli Silk Market, nejslavnější pekingský smlouvací obchoďák. Kuba si nechával šít jakýsi armádní oblek, už si nepamatuju, jak se tomu nadává, ale docela mu to sluší. A já jsem si pořísila super fluffy plyšovou teplákovku zajisté originální značky Abercrombie & Fitch - originál je to jistě proto, že je na ní napsáno jen Abercrombie. :D Nebo mi něco uniklo a celá firma se vykašlala na Fitche? :D

No jasně, silkáč se změnil, top kvalita, žádné smlouvání :D Jen se prodavačka otočí a už vytahuje kalkulačku a už to tam sází, ta čísílka. Mikina původně za 400 rmb a tepláky za 300, nakonec jsme oboje dohromady usmlouvali na 260, určitě by se dalo i míň, ale jsme amatéři. :D




Plyšová mikina a čínské velikosti :D

Takže tak se teď mám, dneškem končí prázdniny a zítra zase škola :-)
Vanda



Žádné komentáře:

Okomentovat