Zeď a Fragrant Hills

Update stavu Jarčina nového telefonu – musela ho jít vyměnit, protože to byl fejk a furt zamrzal. Říkám jí, že já tam nejdu, ještě mi dají do držky jako tam tomu týpkovi, když jsme kupovaly ten starý telefon. Tak si s sebou vzala své nigga friends a už má nový telefon, který jí teda očividně fachčí.

Přes týden se klasicky nic neděje, jen škola škola škola, ovšem….

Ve čtvrtek pro nás naše milá škola uspořádala výlet na Velkou čínskou zeď, to je od nich tak hezké… Kdyby ve středu nebyly v klubech open bary a my se nezlískali jako hovada. No, spala jsem čtyři hoďky, ale prostě jsem si řekla, že vstávám a jedu na Zeď.  A udělala jsem dobře. Sice posledních 10 minut z těch 30, co to na Zeď trvalo, jsem myslela, že se asi pozvracím, ale nakonec jsem to přežila a pak už jsme vystoupili a hupkali jak kamzíci až nahoooru. Bylo krásně smogovo, krásná mlha, ale stejně jsem měla pocit, že dýchám čerstvý vzduch.  Člověk si dokáže namluvit různé věci. Aspoň fotky jsou krásně mlžně dramatické. Lézt s opicí na Zeď byla docela sranda, ale po chvíli jsem to rozdýchala, a nakonec jsme s pár spolužáky vylezli až úplně nejvýš, co to šlo. Byla to taková turistická část, Juyongguan, takže o fotkách jako posledně, kdy na Zdi nebyla ani noha, jsem si mohla nechat jen zdát. Z toho jsem byla taky trošku otrávená, ale nevadí, i tak to bylo nádherné.  Jak říkám, na Zeď můžu jet tisíckrát a nikdy mě nepřestane uchvacovat.

V sobotu jsme se šli podívat na Peking University International Culture Festival, což byl takový multikulti festival, představovaly se tam země z celého světa, byla různá taneční a hudební vystoupení, fakt moc hezké. Kdyby to ještě někdo nevěděl, všichni Afričani se umí nějakou záhadou úplně neobvykle úžasným způsobem hýbat. A to se ani nemusí snažit tančit, stačí, když se jen tak jako ledabyle vlní, a stejně to vypadá dobře. Nechápu. Byl tam i český stánek, dostali jsme Marlenku a český koláč. A vyfotili se s Krtečkem. Navázali jsme družbu s Dominikáncema, kteří nás (mě a kamarádku Helču) naučili základy merengue (fotky později, až je získám všude možně od kamarádů z telefonů). Po páteční kocovině to byl příjemně strávený den. Až na to znečištění skoro k 500. Já vím, že už jsem s tím trapná, a to jsem si myslela, že nejsem z cukru. A asi to zní jako klišé. Ale je to fakt děs. :D Hlavně večer, když už je tma, tak člověk ve světle lamp vidí ten humus, co vlastně dýchá. Večer jsme se sešli se spolužákem Kubou a Lukášem, taková menší sino reunion. Zašli jsme na jídlo, na pivko, vidět známé tváře je vždycky super.

Nepochopitelně dobře tancující Afričani z Burundi

S Dominikáncema, co nás s Helčou učili merengue

Obligátní foto s Krtečkem

S pořízkem a pořízkou ze Samoy

Časopis Film a doba v pekingské hipstr kavárně

Dnešní den to napravil, včera jsme se dohodli, že půjdeme na výlet do slavného „parku“ Fragrant Hills. On to vlastně není park, je to dá se říct v horách, prostě takové kopce na kraji Pekingu. Naštěstí pro nás na našem konci, takže cajk. O Fragrant Hills se říká, že jsou nejkrásnější v tuto roční dobu, kdy se listí začíná barvit do červena. A asi jsme si vybrali úplně nejlepší den. No, nejlepší a nejhorší zároveň. Když mi ráno v 8 zazvonil budík, tak první, co jsem udělala, bylo, že jsem vystrčila nohu zpod peřiny a odhrnula závěs a zajásala, že smog zmizel, je úplně jasno a vypadá to na nádherný den. Taky, že byl. Kamarád Zdeněk se mě ptal, jestli si beru kraťasy, tak si říkám, že to je zas asi moc, ne? :D Ale nakonec to s těma kraťasema docela vychytal, já si vzala normálka dlouhé rifle a lilo ze mě jako z koně. Měli jsme sraz u naší univerzitní brány v 9 ráno. Pak že pojedem busem, co tady jede z nejbližší zastávky. 23 zastávek až na konečnou, wtf. Tak čekáme na bus, a když přijede, totálně narvaný, a začne se do něj rvát dalších 200 Číňanů, tak nám dojde, že je nejlepší a nejhorší den na návštěvu parku zároveň. Literally, v tom parku byla celá Čína. Neděle, krásný den, krásný výhled, celá Čína jede na Fragrant Hills. Takže teda autobusem asi né. Tak jsme sedli na taxík. Ten nás tam bez větších obtíží za 50 rmb dovezl. Teda samozřejmě ne ke vchodu, to samozřejmě ne, asi tak 2 km od vchodu už to byla jedna velká kolona, tak jsme šli pěšky a byli jsme rychlejší, než auta a autobusy, v tom autobuse, co jel od uni, bychom asi umřeli. Takže ke vchodu jsme se dostali nějak po 10té dopoledne, fronta na lístky (za 10 rmb) byla neskutečná, ale šlo to rychle, Číňani s těmi obrovskými množstvími lidí umějí pracovat. No a nahoru se dá teda jet lanovkou, ale my přece nejsme žádný béčka, a tak si to vyšlápnem pěšourem, žejo. Takže když tohle píšu, tak mám v nohách asi 10 km. Ale užili jsme si to maximálně. Nádherný den, nádherné počasí, když si člověk odmyslí ty davy, což dost dobře nešlo, tak to byl úplně dokonalý den. Výhled na Peking, modré nebe bez mraků. Ale nad Pekingem stejně pořád visí nějaký opar, bez něj to nejde. A najednou se mi sentimentálně zastesklo. Výhled jako z Petřína. Hele, vždyť támhle nalevo jsou Bohnice, dole vzadu Libeň, pod náma centrum, támhle Anděl, Nusle, v dáli Modřany. A už mi naskakovaly hlášky ze Slunce seno „Ježiš tady je to krásný! Jako v Krumlově!“

Až tam nahooooru na kopec a pak zase oklikou dolu jsme šli

Pan kukuřicák, co má spešl pec na kukuřice, připomínala mi potrubní poštu

:-X celá Čína na Fragrant Hills

To jen aby bylo jasno, že i v Pekingu je někdy jasno

Občerstvení ve formě nanuku anebo okurky :D (mummy, čerstvě oloupané okurky! :-) )

Tož tak k předešlým krásným dnům. Fotky průběžně doplním, až budu mít všechny.

P.S. Blogger je tak pomalý, že mi nechce zveřejnit ani příspěvek, natož fotky. :-/  Tak fotky snad příště.

Vanda