Vlezly jsme dovnitř a hned se na nás ze všech stran sesypali prodejechtiví prodavači s jejich jediným naučeným čínským slovem "hellooooo". Úplně jako v hadrovém Silkáči. Říkala jsem si, že bych tam měla chodit každý den, dnes jsem si výborně procvičila čínštinu s prodavači, ptající se mimo jiné na mou výšku, na to, jestli se v JAR těží diamanty a tak. Klasické otázky od prodavačů elektroniky. Když si jaruš vybrala nějaký telefon v nablýskaném krámku ve druhém patře, tak nás prodavač zatáhl do už méně oficiálně vypadajícího doupěte plného elektroniky někde ve 13. patře. Tam nás posadili na gauč a čekaly jsme na telefon. Připadaly jsme si fakt divně, vedle u stolu seděli a popíjeli čaj nějací, jak my s Jaruš říkáme, "Godfather productions" - asi majitelé doupěte, fakt strašidelně vyhlížející čínští bossové, kteří ještě nabyli na strašidelnosti, když tam jednoho chlápka začali na férovku bez okolků mlátit. To byla asi chvíle, kdy jsme měly vzít nohy na ramena, ale když oni nám zrovna lepili ochranné fólie na Jarčin nový Samsung a na můj starý iPad. Tak jsme přece nemohly odejít. Takže jsme jen zticha seděly. Jaruš hrůzu v očích, já radši nic nedávala najevo a doufala, že budeme moct co nejdřív vypadnout. Nakonec jsme z telefonu usmlouvaly aspoň dvě stovky rmb dolů a šly jsme.
Nové iPhony měli kolem 5-6000 rmb. Vypadaly hezky, co já vím, jestli byly fejkové nebo ne. Ale z této ceny se dalo smlouvat, takže fakt nevím. Samozřejmostí byly i nové iPady a všechno okolo. Číňani jsou Applem posedlí. A ne že by mu říkali Apple, oni si to překládají hezky do čínštiny, takže žádný Apple iPhone, ale 苹果 "píngguǒ" iPhone. Kromě telefonů a tabletů tam prodávali fakt všechno, foťáky, objektivy, počítače, notebooky, tiskárny, doplňky ke všemu, prostě úplně všechno, co si člověk pod pojmem elektronika na 18ti patrech umí představit.
Co jinak, jinak normálka, seučit, seučit, seučit. A mezitím "just keep swimming". Posledně když jsem šla ve středu plavat, tak mě paní i cedulka na pokladně upozornily, že dnes neteče teplá voda. Ayia! No řekla jsem si, že neva, když už jsem tam, zaplavu si a sprchu hodím kdyžtak na koleji, protože i když dnes bylo nádherně teplo (23 stupňů sluníčko, heč :-)), tak na ledové sprchy už to moc není. Tak jsem si zaplavala, když jdu pak do skříňky pro věci, jen tak zkusím sprchu a ejhle, teplá voda teče. Já to miluju, plán plníme na 150% a rozkopaný kampus dokončíme ještě před termínem a teplou vodu pustíme dřív, i když neměla téct celý den. Příjemná každodenní překvapení. :-)
Na večeři jsme šly s Jaruš do zdejší úžasne ujgurské restaurace, co tu máme v kampusu (jop, máme tady opravdu všechno jídlo, které na Číně zbožňuju, nic mi v kampusu nechybí)... Long time no skewers. :D Posledně mi z nich bylo pekelně zle, tak jsem si jich nedala 13, ale jen 5. :D Já bych ty jehněčí špízy mohla jíst furt, těch se asi nepřejím nikdy.
Jehněčí špízy a ujgurský chleba
Smažené něco jako knedlíčky a Salko. Chuťový ráj.
Ještě nějaký salátek a Jarčino maso se zeleninou a rýží.
Hezký den přeju, nám už pomalu dobrou noc,
Vanda
Žádné komentáře:
Okomentovat