Makronková katastrofa

Už když jsem makronky porcovala do koleček (která teda vůbec nejsou kolečka) na plech, jsem věděla, že je zle. :D Achjo.Už jednou jsem makronky dělala a nepovedly se mi, tak jsem na ně na chvíli zapomněla s tím, že jim možná zase někdy dám šanci, to bylo myslím před dvěma lety o Vánocích. Tak naštvaná jsem byla. Ale hezky popořádku.
Moje nové odhodlání pramenilo z mého v poslední době oblíbeného blogu Chez Lucie, protože Lucie je očividně makronkový mág, tak tam na mě skákaly makronky každou chvíli, tak jsem si řekla, kurňa, ať mě neprovokujou. No tak jsem si řekla, že se do nich pustím. Špatný nápad. Ovšem moje dnešní zklamání je kompenzováno tím, že i Lucii se mnohokrát nepovedly, než tomu přišla na kloub. Takže zase příště, makronky.

Potřebujeme:

3 - 4 bílky

50g cukru krupice

200g cukru moučka

110g mandlí

S těmi třemi až čtyřmi bílky jsem to vzala nechtě hodně doslova. Vytáhla jsem z lednice tři vejce a začala (po jednom, naštěstí) oddělovat bílky. No a co čert nechtěl, v jednom vejci byl žloutek přilepený ke skořápce (nechápu), takže se žloutek roztrhl, ale já, děsně nadšená a odhodlaná jsem stihla tekoucí žloutek zastavit a měla jsem aspoň kousek bílku. Tak jsem vytáhla další vejce. Tím pádem mám bílky opravdu 3 - 4.

Nejdřív jsem si musela najít mandle. Ve sklepě jsem našla 100 g plátků mandlí, říkám si fajn, a pak jsem potřebovala ještě těch 10 g, takže jsem si musela spařit 10 g mandlí (jo, je jich 14, pokud dobře počítám). :D

Pomlela jsem mandle s moučkovým cukrem v mixéru (našem starém oldskůlovém), a tady asi nastala chyba, mandle byly dost nahrubo, protože náš mixér neumí něco namlet tak moc najemno. Tak jsem to tím mixérem prohnala dvakrát a furt se mi to zdálo blbé, tak jsem oddělila mandle od cukru a mandle ještě pořádně rozmlátila válečkem (mandle jsem dala do sáčku a mlátila a mlátila - očividně to nepomohlo).

Pak jsem vyšlehala bílky. Sníh se mi povedl tak, jak nikdy, nádhera, úplně pevný, no prostě krásný. Šlehám zásadně ručně, v pořádně umyté odmaštěné nádobě a s odmaštěnou metlou na sníh. Přidala jsem špetku soli a pár kapek citronové šťávy, jak jsem se kdesi dočetla. Do této fáze vše fungovalo skvěle. I když jsem nádobu obrátila vzhůru dnem, sníh držel, aneb jak říká můj bratr "a můj účes drží za každého počasí".

Zmáčkneme stopky. Tady končí ta úspěšná část pečení. :D Jakmile jsem ke sněhu přidala namleté mandle s moučkovým cukrem, sníh dost ztekutěl, ale míchala jsem a míchala, směs byla HODNĚ tekutá... No nic, odhodlaně jsem směs nacpala do, no ne zdobícího sáčku, ale takové zdobící věci. No jo, jenže kousky mandlí byly tak velké, že to neprolezlo tryskou... Tou dobou už byla směs všude po kuchyni. Tak jsem se naštvala a plácala to na plech lžičkou. Udělala jsem hezké kolečko, a v tu ránu se makronky začaly rozplizávat do neurčitých tvarů. Hm, nádhera. 

Dala jsem je péct na 16 minut na 160 stupňů.

Myslím, že ty nádhery ani nebudu plnit a sežeru je dřív, než moje nasranost stoupne na neúnosnou míru. :D

Jediné, co se dnes povedlo, byl oběd, na kterém jsem se moc nepodílela, mamka s taťkou dali už včera večer péct kachnu, hezky na dvanáct hodin, jenom s kmínem (bléééé), pak udělali zelí a bramborový knedlík a bylo to.

Tož tak. :D

Vanda