Vydařilý cyklo-víno výlet

Posledních pár dnů jsem strávila téměř bez internetu na jižní Moravě na cyklovýletě s našima.

V sobotu sedmého září jsme sedli do dvou aut a vydali se směr Mutěnice. Jelo nás pět, my čtyři coby rodinka a můj přítel Jirka, proto jsme jeli dvěma auty. Pět kol se nám na střechu auta fakt nevlezlo, takže tomu pátému se sundala kola a strčilo se do kufru. Takže v druhém autě byly hlavně věci, co jsme brali s sebou. V Mutěnicích jsme se setkali se známou z Prahy, která tento výlet absolvovala s námi. Mutěnice jsou malebná vinařská vesnička (btw všechno se mi tam zdálo malebné, ale to asi proto, že u nás taková krajina prostě není a mě bavilo ujídat vinnou révu zatímco jsem jela na kole) a bydleli jsme jak jinak než ve vinařském sklípku. Tedy v jeho druhém patře, ne mezi sudy s vínem. V sobotu už jsme nikam na kola nevyrazili, protože v obci probíhala kulturní akce Mutěnické vinařské dny, setkali jsme se se známýma z Hodonína, se kterýma se naši znají od vysoké, poochutnávali loňská vína, letošní ještě samozřejmě nejsou, a letošní burčák. Mňam.

Náš sklípek

V neděli jsme vyrazili na kola. Hm. Já vím, proč nejsem s kolem kamarádka, na kole mě bolí prdel ze sedátka, záda, protože nevím proč, samozřejmě nohy, no a vytřepané ruce.... Na bruslích mě nebolí nic, a když běhám, tak taky ne. PO_HO_DA. Debilní kolo, fakt.Ujeli jsme necelých čtyřicet kilometrů a měla jsem toho plné kecky. Jeli jsme v druhé polovině výšlapu velkou část po hlavní silnici, která nebyla moc široká, tak mě to vždy málem smetlo do příkopu vedle cesty, když projíždělo nějaké auto. A navíc foukal tak děsný vítr z levoboku, že to fakt skoro nejelo, i z kopce jsem musela šlapat. No hrůza dle mého názoru. Stejného názoru byl ještě bratr, starý lenochod. Večer jsme měli ochutnávku vín spojenou s grilováním. Byli jsme ve sklípku Vinařství Vydařilý, rodinného vinařství, a moc jsme si všichni pochutnali. Dokonce i naši dva abstinenti, taťka a bratr, si dali víno a burčák. No, dvanáct lahví vína jsme opravdu nezvládli vypít v asi pěti osobách, tak jsme skončili na nějakých sedmi. Úplně nám stačilo.

Malebné vinice

V pondělí ráno chcalo, jupííí, nikam se nejede. My jsme s bratrem byli odhodlaní nikam nejet, i kdyby bylo hezky, ale to je vedlejší. Do oběda jsme se nějak povalovali, po obědě přestalo pršet a nejakčnější členové týmu - Jirka, můj taťka a naše známá vyrazili na kola. My jsme vyrazili autem do Hodonína. Mamka jela plavat a my jsme chtěli jít s bratrem na nějakou masáž nebo něco do nějakého wellnessu, no a prd. Píchli jsme kolo na Micře, tak jsme jeli do pneuservisu a pak tak akorát do cukrárny, kde jsem si dala dokonalý dezert s Bombardinem. Yummy. Pak jsme vyzvedli mamku u bazénu a jeli do čajovny na jasmínový čaj.

V úterý jsme opět vyrazili na kola, dokonce se mi i chtělo. No a jakýmsi nedopatřením a zablouděním jsme ujeli něco přes padesát kilometrů. :D Ale bylo to lepší, než první den, bylo to sice pořád do kopce a z kopce, ale pořád mezi vinicemi a s krásnými vyhlídkami a ujídáním hroznového vína.

Ve středu už jsme nikam nerazili, sbalili jsme se, naložili kola, rozloučili se s "našimi" sympatickými vinaři, nakoupili od nich něco vína a vyrazili na cestu se zastávkou ve Strážnici. Jeli jsme na exkurzi do výroby Strážnických brambůrků. Bohužel, fotit se nesmělo. Připadala jsem si jako Karlík v továrně na čokoládu. :D Akorát místo čokolády se jednalo o brambůrky. Ochutnali jsme ještě teplé brambůrky bez jakékoli příchutě, byly boží, chutnají prostě jako brambory. Mňam. Pak jsme ochutnali některé vzorky z připravovaných příchutí, ochutnali jsme papriku, ta byla málo papriková, zato hodně červená, a falafel, kořeněnou příchuť, která nám moc chutnala, a tak jsme rovnou vyfasovali krabici.

Vanda