Nemoc, práce a klohnění

Rýmu mám tak nějak celoročně. Jo, není to úplně fajn, ale přišlo mi, že už to ke mně tak nějak bohužel patří...Ve středu po pole dance jsem měla děsnou svalovku a chytily mě k tomu všechny dutiny v okolí nosa. Tak si říkám paráda, to jsem se tím pole dance dorazila a mám chřipku. Tak naštěstí svalovka přešla druhý den, tak chřipka to nebyla, ale měla jsem šíleně ucpaný nos, kapky nepomáhaly, a vidina pracovního víkendu na nohou v práci se mi moc nepozdávala. Přítel mi kapky do nosa zabavil. I ty homeopatické, na kterých závislost nevzniká. No už den předtím jsem se donutila je nepoužívat, takže jsem trpěla. Nemohla jsem ani pořádně polykat ten čaj, kterého jsem se snažila pít co nejvíc, protože do nosu mi nešel ŽÁDNÝ vzduch. Totální zásek. Totální neprůchodnost. Paráda. Takže ve čtvrtek jsem lehla a ležela a spala a spala a čajíčkovala. Zejména z toho spánku měla Bubla radost, protože co může být lepšího, než že je někdo nemocný a ona s ním může céééélýýýý celičký den spát v posteli.

Nějak jsem se snažila vykurýrovat, hlavně jsem nechtěla volat šéfové, že nemůžu, protože v pátek už lehla nemocná jedna kolegyně. Tak si říkám, že to zvládnu. Po dvou proležených dnech mi opravdu bylo líp a šla jsem do práce. Nadopovaná Sinupretem a Panadolem Plus Grip. Úspěšně jsem to zvládla, i když zdravá ještě nejsem ani dnes. Ucpané dutiny se uvolnily a teď to ze mě jde všechno ven. Hlavně nosem, takže bych si ten kapesník mohla k nosu nejlíp nějak přilepit nebo uvázat kolem hlavy. Nebo ho nacpat do nosu. Tělo si pořád žádá odpočinek, o čemž svědčí to, že jsem šla včera spát kolem desáté večerní a vzbudila se v jedenáct ráno. To se mi už hodně dlouho nestalo, ale nevadí, aspoň jsem si pořádně odpočinula.

A dnes jsem se rozhodla, že uvařím smetanovou fazolovou polévku podle receptu babičky Soni ze Slovenska. Ta polévka ve mně vyvolává vzpomínky na prázdniny trávené u ní. Ostatně skoro vždy, když přijedeme, tak nám ji uvaří, protože si pamatuje, že ji i s bráchou zbožňujeme. Postupem času jsem se ji naučila vařit i já. No ale samozřejmě nejlepší je, když ji uvaří bábi. :-)

Polévka je z bílých fazolí, 200 g by se jich mělo dát přes noc namočit, ale já si vždy vymyslím až dopoledne, že ji chci vařit, takže ji pak dýl vařím, není to taková hrůza, když se nenamočí. Fazole se dají vařit společně s klobásou a/nebo kusem uzeného masa. Já jsem dala uzené. To se pak dá s bramborem nebo kaší sníst jako druhý, poněkud jednoduchý, chod. Po dvaceti minutách se maso vytáhne, do polévky se nasypou dvě lžičky sladké papriky, já dávám i asi půl lžičky pálivé, posolí se a nechá se vařit. Po dalších deseti minutách, tedy po půl hodině vaření se polévka zahustí dvěma smetanami ke šlehání, které se doplnily do litru mléka. K tomu se přidají dvě lžíce hladké mouky, aby se polévka trochu zahustila. Nalijeme do polévky, počkáme, až polévka zase bude vařit a zmírníme oheň. Pak jsem do polévky ještě udělala nočky. Z jednoho vejce a asi tří až čtyř lžic hladké mouky se udělá hladká hmota a malou lžičkou se nočky hází do polévky. Pak se to celé nechá ještě sedm minut povařit a je hotovo.

Polévka jako od bábi. Mňam.

Je jí teda dost hodně, takže ji budu jíst ještě minimálně ve středu. Ale to mi vůbec nevadí. :-)

Vanda