Lyžařský fail

Co budeme kutit, když jsou ty prázdniny? Kamarádi a kamarádky dostali skvělý nápad, že půjdeme lyžovat. Taky mi to přišlo jako super nápad, protože mi to strašně chybí, jenže on to zas tak super nápad nebyl. Radši už jsem neměla žádná přehnaná očekávání, ale ukázalo se, že i ta minimální očekávání, co jsem měla, byla přehnaná. Ještěže se mi nepodařilo přemluvit víc mých kamarádů, jen mého nového spolubydlícího Thierryho. Talking about new flatmate. Přestěhovali jsme se na byt. Bydlíme tu tři, já a dva kamarádi. Po Guantanamu ej kej ej koleji číslo 1 je to nebeský luxus. Máme kuchyň, no a hlavně máme koupelnu, co si budeme povídat. Zažít si správný studentský kolejní luxus mi půl roku stačilo. Chudák Jarka, která tam pravděpodobně stráví pět let života. Takže když jsem se v patnácti rozhodoval, co dál dělat, jestli platit nechutné Guantanamo nebo přihodit doslova pár set korun, byt byla jasná volba. Máme pohodičku.

Naše studentské útočiště

Ale ty lyže... Mně se chtělo brečet. Smíchy, nasraností, zklamáním. To bylo totálně o ničem, kopec nebyl kopec, vlek nebyl vlek, ale "magic carpet" a celé to bylo špatně. Všechno vybavení nám půjčili, no a v Číně se výška lyží měří podle velikosti bot, takže lyže, ač byly carvingové, mi dalece přesahovaly hlavu. Achjo. No ale nevadí. Párkrát jsme se s Thierrym projeli a pak jsme se zastavili v půlce toho "nejstrmějšího" "kopce" a fotili Číňany jezdící zásadně stylem pluh a smrt v očích. Nezatáčíme, zastavujeme tak, že spadneme, pokud se zatočit snažíme, spadneme. Konec tohleto. Kamarádka Číňanka Felicia poté, co byla podruhé v životě na lyžích a na strmý nekopec si netroufla, tak ho sešla pěšky, a viděla, že já vlastně opravdu skutečně lyžuju, nadšeně zvolala: "Oh Vanda, you can ski! You should teach me, you are so good!". Tak jsem trošku zklamaná z toho všeho řekla "Sure I can, my parents started to teach me when I was 4 years old or so." Následovalo "Coool! This is my second time!" doprovázené mým skrytým face palmem. Vlastně o lyžování tam vůbec nešlo, žejo. Jde o to, aby se Číňani vyfotili, jak jsou hrozně šťastní a jak (ne)lyžujou. Nová snobská zábavička pro Číňany. 

To je ten strmý kopec. Nic neříkám radši.

Lyžujeme, level: Číňan prvně na lyžích

 Naše lyžařská necelá parta, sledujte ty hůlky, jako na běžky, co? 

Teď je v Číně jahodová sezóna, kupte si párek a jahody dostanete zdarma. Skoro. Skvělá kombinace.

Zkoušky jsem nakonec všechny udělala a ke všemu jsem byla oceněna coby "diligent student" ej kej ej pilňuška šprtka a tak. Moje plány, jak se budu přes prázdniny učit, samozřejmě trochu selhaly. Užívám si nicnedělání, podnikáme různé akce s kamarády, touláme se po Pekingu. Pár dnů po zkouškách jsme měli možnost navštívit kurz kaligrafie. No, kurz. Každý si mohl čmárat a malovat, co chtěl a učitelka se nikomu příliš nevěnovala, ale tak o tom to nakonec je, ne? Sám trénovat a cvičit.

Moje pokusy o pečetní písmo

Se spolužačkama (v pozadí i spolužáci) na předávání vysvědčení

Když jsme se šli toulat kolem Náměstí nebeského klidu, tak jsme samozřejmě museli projít nutným security checkem, fronta nám zabrala asi dvacet minut, v sezóně a v horku to musí být chuťovka, mačkat se tam s hromadou Číňanů. V parku kolem Zakázaného města jsme potkali, jak jsme bravurně odhadli, seznamku. Ale trošku jinou. Rodiče "prodávali" své zaneprázdněné ratolesti, které pořád pracují, je jim kolem třiceti let (kritický věk pro nalezení partnera, po tomto věku už se rodiče obávají, že si děti partnera nenajdou, a kolikrát mají pravdu, není to úplně ojedinělý případ). Když jsme se někde zastavili, matky kuplířky hned v kamarádovi zahlídly super kořist. Z ciziny, super partie, co víc si přát. Tak jsme se radši zdekovali. 

Ona seznamka v parku, jen papíry, fotku rodiče ukázali na přání. Na papírech byl většinou věk, výška, zaměstnání a něco o člověku, moc jsme se v tom nešťourali.

Nebruslete v té vodě, vám povidám!

Inspirováno taťkou aneb západofka smogofka

Pacienti z Chocholouškova ústavu. Tak jako Číňani neumí plavat a lyžovat, tak nikoho nepřekvapí, že neumí bruslit a jezdí na jakýchsi záhadných vehiklech.

Byli jsme taky prozkoumat Starý letní palác. Starý proto, že teď už jsou to jen trosky a žádný palác. Byl postaven v 18. a 19. století za dynastie Qing a sloužil coby komplex vládních budov, Zakázané město sloužilo k oficiálním ceremoniím. Během druhé Opiové války v roce 1860 byl Starý letní palác zničen Brity a Francouzy. Došlo k tomu, protože Číňané zabili dva britské a francouzské vyslance, kteří byli vysláni do Číny, aby se setkali s členem dynastie a diskutovali vzájemné vztahy. Vyslanci byli uvězněni a zabiti.

Byl to jeden z posledních opravdu mrazivých dnů. Jezera byla zamrzlá.

Palácová kočička

Jinak tak zevlíme s kamarády, vaříme, jelikož kantýna už mě zaprvé děsně štve a zadruhé se chystáme na apokalypsu v podobě čínského nového roku, který nastane 19.2., ale už teď mi za okny bouchají petardy a tomu podobné sajrajty. Takže nakupujeme zásoby a vaříme. Já v pátek s kamarádkou jedu na ten výlet do Datongu, Taiyuanu a Pingyaa, tak snad neskončíme o hladu na výletě. Jinak s kamarádem Filipíncem Johnem plánujeme snad ty Filipíny, v dubnu. Tak musím hezky učit ty svoje cvrčky angličtinu, ať něco vydělám a výlet si užiju. 

Vařili jsme u Johna. Italské těstoviny, české bramboráky, filipínské kuře.

Tak si prázdninuju :-)

Vanda