Tianjin

Název článku je trochu mimo, uznávám, protože v rámci našeho business tripu jsme se do samotného města ani nedostali. Snobbish hotel se vznešeným názvem se nacházel... Kolikže to bylo? 40 km od samotného města Tianjin. Byl postavený poeticky řečeno uprostřed pouště. Prostě uprostřed ničeho. Kolem areálu hotelu nebylo NIC. Vůbec nic. Nedalo se ani jít se někam projít, protože poblíž byla jen dálnice a jinak prostě a jednoduše nic. Ale areál hotelu byl dost velký, takže iluze byla dokonalá. Člověk vlastně nikam a nic nemusel. 

V Tianjinu byla hezká kosa, -10 a zamrzlé jezero. Brrr zima už je fakt tady. 

Zalívání kytkám očividně prospívá

Takže jak to vlastně bylo s tímhletím business tripem úplně od začátku? Na začátku se mě kamarád Zdeněk zeptal, jestli nechci jít vyzkoušet starý známý všeobecně platný model víceméňe imaginárního business tripu. Všechno zaplaceno, pojedu na výlet a za to budu muset šaškovat na business meetingu. A že jestli chci, že si mám ještě někoho k sobě sehnat. Nakonec jsme jeli se Zdeňkem sami dva. Plus další lidi, jel nás z Pekingu celý autobus, nejsem si jistá, kolik nás bylo "fejkovních" businessmanů a kdo tam fakt jel za businessem. To se mi nějak nepodařilo plně rozluštit. 

Takže teda v pondělí po obědě jsme se Zdeňkem a jeho kamarádem vzali tágo na letiště, kde jsme se setkali s ostatníma a jeli busem do Tianjinu. Bohužel Tianjin je tak blízko, že "all paid trip" nezahrnoval letenku. Cesta do Tianjinu trvala nějaké 2-3 hoďky. Cestou autobusem jsem se ještě domlouvala se spolužákem Lukášem z Prahy, že půjdeme společně očíhnout novou českou hospodu v Tianjinu. To jsem ještě nevěděla, že ve městě vlastně vůbec nebudeme. Takže hospoda snad příště. V hotelu jsme dostali každý svůj velký pokoj s obrovskýma postelema, krásnou koupelnou s vanou a tak. Oproti švábospršce na koleji příjemná změna a dejme tomu early christmas for me. Postel přímo vyzývala ke skákání, tak mi to samozřejmě nedalo... O vaně ani nemluvím, v té jsem oba dny strávila tak hodinu až dvě. A to jídlo? To mi bylo blbé fotit, tak jsem jen nasávala tu nádheru očima a chuťovýma buňkama. Evropská snidaně? Vánoce opět. Čerstvé wafle, pečivo, máslo, šunky... Ach, domove. Jojo, je to se mnou bída. Ale pořád miluju čínskou kuchyni. Jen někdy není na škodu přičichnout trochu domovu. Fajn bylo, že součástí oběda a večeře bylo neomezené množství piva a vína. Už míň fajn bylo, že nás personál oba večery vyhodil kolem 9té večerní a hotel jaksi nedisponoval žádným barem. Wtf, Číno?! Tak jsme nakoupili draze piva na recepci (malá flaška za 20 rmb, achjo) a popíjeli v lobby nebo u někoho na pokoji. A taky jsme šli otestovat hotelový bazén.

Koupelna za sklem je teď děsně in

Celá kniha jen o hotelu

Dost pekelný byl taky čas snídaně od 6:50 do 7:50, to by někteří typu můj brach snídani s přehledem vynechali. Po snídani jsme jeli do konferenčního centra, kde jsme teda měli dvě hoďky šaškovat a pak jsme to otočili zase zpět do hotelu. Basically jsme museli předstírat, že jsme zástupci nějakých imaginárních import-export firem a nechávat si vnucovat různé produkty. A samozřejmě nic nekupivat. Měla jsem dokonce fejkovní vizitky, kterě jsem vesele rozdávala.

A teď ta velká otázka - proč to všechno? Co já vím, někdo tvrdí, že proto, aby Číňani vypadali hustě na meetingu, že tam mají dostatek cizinců. Já nevím. Tak asi jo, no. Během toho, co mi byly představovány produkty od nějakých sladkostí a žvýkaček (naštěstí jsem dostala vzorky, aspoň nějaká zábava) přes lithiové baterky a sportovní vybavení až po porcelánové a mramorové kachle nebo ocelové trubky, jsem byla několikrát vyrušena žádostí o interview, fotku a (falešnou) vizitku. Interview do místních novin. Omg ze začátku jsem se cítila fakt blbě a moc mi to lhaní nešlo, ale pak už jsem vynalezla určitý pattern a lhala jsem jako když tiskne. Kolik kontejnerů ročně vyvážíte a tak. :D Nejlepší produkt vyhrály barevné kondomy čínských velikostí, které byly nabízeny kamarádovi. Mně už tak cukaly koutky, když mi všechny ty produkty nabízeli, ješte tak aby mi nabízeli kondomy, to už bych se asi neudržela. Kamarád samozřejmě dostal vzorky na vyzkoušení. Někdo bonbóny, někdo kondomy. Tož tak. 

Ovšem zkušenost je to parádní. Člověk získal kontakty na různé lidi a tak. Po meetingu byla opět volná zábava, královský oběd, královský šlofíček a královská vana. Pak msme se šli se Zdeňkem a ještě jedním kamarádem projít po komplexu hotelu. Jedním slovem - impressive. Všechno postaveno z nuly, uměle - jezírka, ostrovy. Vlastně i celé okolí, to jsem chtěla zmínit. Tianjin očividně plánuje velkou urbanizaci nebo ho jen baví zbytečně utrácet peníze, to jsem neodhalila. Do konferenčního centra jsme totiž jeli hotovým městem duchů. Samé nové budovy, a úplně prázdné, celé nové město. A nikdo a nic v něm. Budovama šlo vidět skrz naskrz. To by mě zajímalo, koho a kdy tam kdo plánuje nastěhovat. Zvláštní, opravdu zvláštní a strašidelné. 

Businessu zdar,

Vanda